U chronicky antikoagulovaných pacientů se obvykle používají perorální antikoagulancia (deriváty dikumarolu). V současné době je v ČR k dispozici jak tradiční ethylbiskumacetát (Pelentan, Pelentanettae), tak warfarin sodný. Moderní antikoagulační trend upřednostňuje warfarin před ethylbiskumacetátem, především pro možnost podávání v jedné denní dávce a zároveň stabilnější plazmatickou hladinu. Z tohoto důvodu bude toto sdělení věnováno především problematice lékových interakcí analgetik s warfarinem. O interakcích ethylbiskumacetátu s analgetiky je k dispozici jen velmi málo konkrétních klinických údajů. O nežádoucích interakcích injekčních antikoagulancií (typu heparinu) s analgetiky se zmíníme jen stručně, protože ty se málokdy používají chronicky.

Perorální antikoagulancia patří mezi léčiva s úzkou terapeutickou šíří, jen mírný vzestup jejich plazmatických koncentrací může mít za následek zvýšené projevy krvácivosti. Nadměrně zvýšená krvácivost může být velmi nebezpečná. Proto současné podávání antikoagulancií s léčivy, které mohou klinicky významně zesílit jejich antikoagulační účinek, bezprostředně ohrožuje pacienta. Lékař velmi často stojí před otázkou, jaké analgetikum u chronicky antikoagulovaného pacienta zvolit, aby se vyhnul nepříznivému ovlivnění koagulačních parametrů.