Digitalisová kardiotonika jsou používána v klinické medicíně již více než 200 let. V současné době je u nás nejužívanější digoxin, podstatně méně pak digitoxin, jejich hlavními indikacemi zůstávají chronické srdeční městnání a fibrilace síní. Přes různé rozporuplné názory na jejích používání potvrdila studie DIG, že v kombinační terapii s ACE inhibitory, diuretiky a event. s betalytiky signifikantně snižují počet hospitalizací a zhoršení srdeční slabosti a tak zlepšují kvalitu života, i když nesnižují celkovou mortalitu (1). Na tomto výsledku se mohou podílet i lékové interakce, kdy v některých případech může dojít k výraznému zvýšení hladiny digoxinu a naopak i k markantnímu snížení hladiny, jejíž optimum pro chronické srdeční selhání se pohybuje kolem 1ng/ml. Obě kardiotonika se svou farmakokinetikou podstatně liší, proto i místa pro interakce budou odlišná. Digitoxin je metabolizován a vylučován převážně játry, jeho hladina v séru bude ovlivněna zejména enzymatickými induktory, digoxin je vylučován převážně ledvinami glomerulární filtrací a aktivní tubulární sekrecí, proto hlavní interakce budou na této úrovni.