prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc

.

Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Inzulinová rezistence (IR) znamená poruchu v účinku inzulinu a definujeme ji jako stav, při níž normální hladiny inzulinu v plazmě vyvolávají nižší biologickou odpověď organizmu. IR je asociována s řadou onemocnění. Kvantitativně nejvýznamnější část osob s IR tvoří osoby s metabolickým syndromem (MS), který se proto také označuje jako syndrom IR. Tento syndrom, který nacházíme u 25-30 % nediabetické populace, představuje soubor klinických, biochemických a humorálních odchylek, jež vznikají v souvislosti s poruchou účinku inzulinu v metabolizmu glukózy. Pestrost projevů MS je dána skutečností, že IR se nemusí stejnoměrně týkat ostatních účinků inzulinu, například ovlivnění metabolizmu tuků a bílkovin, efektu proliferačního a mitogenního nebo vlivu na sekreci vazoaktivních a trofických faktorů.

Mezi typické součásti syndromu patří kromě IR také hyperinzulinémie, centrální obezita, esenciální hypertenze, některé typy dyslipoproteinémií, porucha glukózové homeostázy a diabetes mellitus 2. typu, hyperurikémie, poruchy hemokoagulace, endoteliální dysfunkce a zvýšení ukazatelů zánětlivé aktivity (CRP, selektiny, adhezní molekuly, prozánětlivé cytokiny). Syndrom se postupně rozrůstá o další biochemické a klinické projevy, jako je například nealkoholická steatohepatitida, ovariální hyperandrogenizmus a hirsutizmus, hyperhomocysteinémie a další. Uvedené klinické projevy se téměř pravidelně sdružují, avšak přítomnost všech odchylek není podmínkou pro vyslovení diagnózy.

Klinický význam MS spočívá v jeho roli při rozvoji aterosklerózy a výskytu kardiovaskulárních komplikací, zvýšení celkové morbidity a mortality a rizika vzniku některých nádorů, například karcinomů tračníku, prostaty, plic a dělohy.

Ve sdělení jsou rozebrány základní principy diagnostiky a péče o nemocné s MS.

Insulin resistance and metabolic syndrome

Insulin resistance (IR) means an impairment of insulin efficiency and is defined as a state, when normal plasma insulin levels render lesser biologic response in organism. IR is associated with an array of diseases. The most significant number of persons with IR are patients with metabolic syndrome (MS), which is then sometimes identified as a syndrome of IR. This syndrome, that is to be found in 25-30% of nondiabetic population, is characterized by range of clinical, biochemical and humoral variations stemming from impaired insulin impact on glucose metabolism. The variety of MS manifestations are due to the other not uniform insulin effects, for example on lipid and protein metabolism, its proliferative and mitogennic effect or and its impact on secretion of vasoactive and trofic factors.

The typical features of syndrome besides IR are following: hyperinsulinemia, central obesity, essential hypertension, some types of dyspilidemias, glucose metabolism impairment and diabetes mellitus type 2, hyperuricemia, disorders of haemocoagulation, endothelial dysfunction and propensity to higher levels of inflammatory factors (CRP, selectins, adhesive molecules, proinflammatory cytokines). Syndrome subsequently includes further biochemical and clinical signs, for example nonalcoholic steatohepatitis, ovarial hyperandrogenism and hirsutism, hyperhomocysteinemia and so on. Above mentioned clinical signs are expressed regularly, but presence of all is not required to establish the diagnosis.

The clinical importance of MS consists in its role in atherosclerosis process and development of cardiovascular complications, in an increase of total morbidity and mortality and risk of some tumors growth, for example of colon, prostate and lung cancers.

Basic principles of diagnosis and management of patients with MS are discussed in this paper.

Open full article

References