Medicíně se věnuji již přes 30 let a vždy jsem se snažil pracovat poctivě. Po celou dobu mojí lékařské praxe mi vadila politizace medicíny a neobjektivní informace, které se dostávaly k laické veřejnosti. Případ chlapce, který byl v 80. letech po tonutí několik desítek minut v chladné vodě se zástavou oběhu – de facto mrtvý – a přesto se jej podařilo zachránit, byl prezentován nikoliv jako šťastná shoda náhod (skoro se chtělo hovořit o zázraku), ale jako úspěch socialistického zdravotnictví. Velmi těžce se poté vysvětlovalo rodičům jiných dětí, které byly pod vodou kratší dobu a zachránit se je nepodařilo, že za smrtí jejich dítěte není neumětelství lékařů a SZP. Změna režimu v roce 1989 přinesla lékařům nové naděje. Kromě jiného jsme chtěli věřit, že účelové informace v médiích se již opakovat nebudou. Zvláště když objektivní výsledky práce zdravotníků rozhodně nejsou horší než výsledky pracovníků bankovního sektoru či sněmovních orgánů. Po několika relativně klidných letech se však medicína do médií opět dostala. Bohužel se i nyní většinou jedná o informace neobjektivní a tendenční. Na zdravotníky je již více jak 10 let házena špína a intenzita mediálních útoků se stále stupňuje. Očekával jsem reakce Ministerstva zdravotnictví ČR a České lékařské komory (ČLK). Obě tyto instituce se však až dojemně shodly jen na opakovaných výzvách občanů ke stížnostem. Důsledkem protrahované mediální masáže je, že se začíná měnit klasický vztah lékaře a jeho pacientů. Nejsem sám, kdo pozoruje, že místo tradiční důvěry ve vztahu pacient a lékař se objevují obavy, nedůvěra a podezřívání. Narůstá počet případů, kde jsou stížnosti nejen neoprávněné, ale až nepochopitelné. Je zpochybňována práce soudních znalců – i když je skutečností, že v tzv. kuřimské kauze se někteří znalci protichůdnými posudky skutečně vyznamenali. Jako soudní znalec z oboru urgentní medicína jsem nejednou vypracoval dle nejlepšího svědomí znalecký posudek, jehož závěry se výrazně lišily od přání stěžovatelů a jejich advokátů. Právě s přihlédnutím ke zkušenostem ze své praxe znalce jsem dospěl k pevnému přesvědčení, že je nejvyšší čas, aby se lékařský stav začal proti mediálním útokům bránit. Základní otázky jsou dvě: jak se bránit a kdo by měl obranu organizovat. Mož-nosti obrany jsou dosti široké. Základem je, aby alespoň u nejkřiklavějších mediálních útoků byly také slyšet zasvěcené a odborně správné komentáře od erudovaných lékařů, kteří jsou schopni komunikovat se sdělovacími prostředky. V těchto komentářích by kromě záležitostí týkajících se konkrétní kauzy mělo být opakovaně zmiňováno, že zdravotnictví je oborem velmi specifickým:
Published: November 1, 2008 Show citation
Zbývá ještě zodpovědět otázku, kdo by se měl obranou lékařů zabývat. V optimálním případě by to měli být uznávaní odborníci, vybraní ČLK, případně odbornými společnostmi ČLS J. E. Purkyně. Může to ale být i jiný důvěryhodný subjekt. Mělo by se nám podařit najít odborníky, kteří budou ochotni se obraně lékařů věnovat. Na rozdíl od politiků nejsme na styk se sdělovacími prostředky připravováni. Přesto zůstávám optimistou a věřím, že se myšlenku obrany lékařského stavu realizovat podaří. Neměli bychom již déle otálet. Podle mého názoru totiž není „za pět minut dvanáct“, ale v nejlepším případě „půl jedné“.
Download citation