Interní Med. 2013; 15(10): 287
Interní Med. 2013; 15(10): 289-291
společnosti (ČKS).
Interní Med. 2013; 15(10): 292-297
Vzhledem k celosvětově stoupající prevalenci diabetu 2. typu a jeho komplikací je stále větší pozornost věnována novým možnostem jeho léčby. Zatímco metformin zůstává jednoznačně lékem první volby, optimální lék do kombinace k metforminu je stále předmětem intenzivních diskuzí. Skupina inhibitorů dipeptidyl peptidázy-4 (DPP-4) představuje velmi nadějnou volbu s dobrou účinností a s minimem nežádoucích účinků, které se často vyskytují při podávání derivátů sulfonylurey. Linagliptin je jedním z představitelů DPP-4 inhibitorů, který se od dalších léků této skupiny odlišuje unikátní farmakokinetikou. Ta umožňuje jeho podávání nejen diabetikům 2....
Interní Med. 2013; 15(10): 298-300
Nové antikoagulační přípravky (dabigatran, rivaroxaban a apixaban) významně rozšiřují možnosti trombembolické prevence u pacientů s nevalvulární fibrilací síní při stejné nebo vyšší účinnosti a stejném nebo nižším riziku krvácení ve srovnání se správně dávkovaným warfarinem. Jsou výhodné především u pacientů se špatnou kontrolou léčby warfarinem a/nebo zvýšeným rizikem krvácivých komplikací.
Interní Med. 2013; 15(10): 302-304
Stále se zvyšující množství obézních a dosažené stupně obezity nutí lékaře všech specializací seznamovat se s možnostmi její léčby. Předkládaný článek shrnuje krátce nefarmakologické možnosti ovlivnění hmotnosti – úpravu jídelníčku, zařazení pravidlené fyzické aktivity, farmakologické možnosti – diskutuje v ČR používané medikamenty, ať už zde registrované, nebo do ČR dovážené, nakonec zmiňuje chirurgické možnosti léčby obezity.
Interní Med. 2013; 15(10): 305-309
Článek ve stručnosti pojednává o možnostech léčby varixů dolních končetin. Zmiňuje léčbu chirurgickou, medikamentózní, kompresivní i kompresivní sklerotizaci a přiřazuje jednotlivé metody konkrétním stavům.
Interní Med. 2013; 15(10): 314-317
Autoři popisují případ pacienta s eruptivní xantomatózou, jejíž příčinou byla závažná smíšená dyslipidemie. U pacienta byl nově diagnostikován diabetes mellitus 2. typu. Kromě inzulinové rezistence při abdominální obezitě a nadměrného příjmu tuků se na vývoji dyslipidemie zřejmě podílela i genetická dispozice. U nemocného byla identifikována alela ε4 genu pro apolipoprotein E. Léčba dyslipidemie a diabetu vedla k metabolické kompenzaci a úplné regresi kožních změn.
Interní Med. 2013; 15(10): 318-320
Kazuistika popisuje případ mladého muže, u kterého byla zjištěna kombinovaná dyslipidémie s převahou elevace LDL cholesterolu a celkového cholesterolu. Příčinou tohoto stavu se ukázala být extrémně těžká hypofunkce štítné žlázy při Hashimotově tyroiditidě, která probíhala dlouho nediagnostikována. Po zahájení substituce došlo k promptnímu a výraznému zlepšení lipidových parametrů. Tato kazuistika podtrhuje důležitost vyloučení hypotyreózy jako jedné z nejčastějších příčin sekundární dyslipidémie.
Interní Med. 2013; 15(10): 311-313
3Ústav ošetřovatelství, Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě Podíl genetických faktorů na rozvoji úzkostných poruch je nejnižší ze všech skupin psychiatrických onemocnění – pouze 20 až 40 %. Rozhodující vliv mají faktory prostředí, zejména psychotraumatizující. Přestože řada genetických asociačních studií již u úzkostných poruch provedena byla, jejich výsledky jsou typicky negativní, nekonzistentní či nereplikované. Prakticky žádný gen není zatím možno označit za kauzální v etiopatogenezi úzkostných poruch. V budoucnu však lze zásadně nové poznatky získat pomocí celogenomových asociačních studií a genetickým...
Interní Med. 2013; 15(10): 322-326
Interní Med. 2013; 15(10): 320-321