Interní Med. 2004; 6(12): 600-602
Zveřejněno: 31. prosinec 2004 Zobrazit citaci
Acne vulgaris, akné, je zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových folikulů multifaktoriální etiopatogeneze. Vzniká na bázi genetické dispozice s polygenně vázanou dědičností. Hlavní význam má seborea, v období adolescence je její hlavní příčinou nerovnováha mezi hladinou androgenů a estrogenů. Situace je však značně složitější, záleží např. na hladině 5-alfa-reduktázy, sex hormon binding proteinů aj., i na metabolizmu steroidů v kůži. Akné dospělých žen se řadí mezi hyperandrogenní onemocnění. Retenční hyperkeratóza v ostiofolikulárním ústí je reakcí na patologicky změněný obsah folikulů, umožňuje retenci mazu a vznik primárního projevu akné, černého nebo bílého komedonu. Zmnožení saprofytických anaerobních Propionibacterium acnes ve folikulech vede ke zvýšení množství jimi produkovaných enzymů. Jedná se zejména o lipázy, štěpící triacylglyceroly kožního mazu na volné mastné kyseliny, které působí iritativně a provokují vznik sekundárních zánětlivých projevů akné. Na chronicitě zánětlivých projevů akné se podílejí antigeny propionibakterií.
Clinical features of acne vulgaris, other acne subtypes and differential diagnosis in short are presented. Choice of topical treatment upon predominant type of acne leasions and mechanisms of action of the most commonly prescribed topical agent sis completed by possibilities of combinated therapy and side effects. Indications, doses regimes and main contraindications of systemic treatment with antibiotics, isotretimoin and hormonal therapies in female acne are discusses following the severity of acne, its resistence to topical therapy, scaring or psychological stress.
Keys words: acne, acne vulgaris.
Stáhnout citaci