Interní Med. 2006; 8(1): 14-17
Cévní mozkové příhody jsou typickou komplikací dlouhotrvající hypertenze a léčba vysokého krevního tlaku vede k výraznému snížení jejich výskytu. U nemocných, kteří mají vysoké riziko kardiovaskulárních příhod, se ukazuje jako nejvhodnější kombinační léčba nižšími dávkami moderních metabolicky neutrálních preparátů s dlouhou dobou účinku, především blokátorů vápníku dihydropyridinového typu a ACE inhibitorů. Betablokátory se jeví jako méně účinné především u starších nemocných. U nemocných, kteří již prodělali mozkovou příhodu, snižuje antihypertenzní léčba pravděpodobnost recidivy, a to i u těch, jejichž krevní tlak je podle platné klasifikace považován za normální. Důkazy pro takovou léčbu byly získány především pro kombinaci ACE inhibitoru s diuretikem. V akutní fázi iktu nemáme dosud jednoznačné důkazy pro optimální postup. Radikální snížení krevního tlaku je v každém případě nevhodné. Použití blokátoru receptorů pro angiotenzin II v malé dávce se ukazuje jako bezpečné.
Strokes are typical complications of long-lasting hypertension and the treatment of high blood pressure decreases their incidence significantly. In patients with high risk for cardiovascular events, combination therapy with lower doses of metabolically neutral medication, especially dihydropyrimidine type calcium blockers and ACE inhibitors, appears to be the most suitable. Beta-blockers seem to be less effective especially in elderly patients. In patients who already underwent the stroke the antihypertensive therapy lowers the probability of recurrence and it is also in those whose blood pressure is considered normal according to valid classification. The evidence for this treatment was gathered mainly for the combination of ACE inhibitor and a diuretic. We do not have definite evidence for the optimal management of acute stroke. However, radical blood pressure lowering is surely unsuitable. The use of small dose angiotensine II receptors blockers appears to be safe.
Zveřejněno: 1. březen 2006 Zobrazit citaci