Interní Med. 2007; 9(6): 280-282
Článek se zamýšlí nad optimální dobou trvání sekundární tromboprofylaxe po prodělané tromboembolické nemoci (TEN) a nad pravděpodobností její recidivy. Zdůrazňuje individuální přístup k pacientům po prodělané TEN. Snaží se dát lékařům návod, jak u konkrétního nemocného co nejlépe odhadnou nebezpečí opakování onemocnění. Ukazuje, že odpověď na otázku, jaká je optimální délka antikoagulační léčby, vede přes stratifikaci nemocných podle rizika recidivy TEN na málo rizikové a vysoce rizikové. K tomuto rozdělení pacientů se v současnosti používají následující parametry – pohlaví, hladina D-dimérů v průběhu a po ukončení antikoagulační léčby, přítomnost nebo nepřítomnost aktivního nádorového onemocnění a trombofilního stavu s vysokým rizikem recidivy, průkaz starých posttrombotických změn při ultrazvukovém vyšetření, TEN v osobní anamnéze.
The article discusses the optimal length of secondary thromboprophylaxis after thromboembolic disease (TEN) and the probability of TEN recurrence. An individual approach to patients after a TEN is underlined. It attempts to give physicians a guideline how to estimate in an individual patient a risk of recurrence of the disease. It shows that the answer to the question what is the optimal length of anticoagulation treatment lies in stratification to low and high risk patients according risk of TEN recurrence. The following parameters are currently used for this stratification-sex, D-dimer level during and after the anticoagulation treatment, presence of absence of active malignancy and thrombophilic state with high risk of recurrence, evidence of old postthrombotic changes on duplex ultrasound examination, TEN in past medical history.
Zveřejněno: 9. listopad 2007 Zobrazit citaci