Edémy - patogeneze a léčba

Interní Med. 2008; 10(3): 130-133

Edémy - patogeneze a léčba

prof. MUDr. Otto Schück DrSc: Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Přehledový článek podává stručně současné názory na patogenezi a léčbu generalizovaných edémů. Edémy jsou definovány jako abnormální akumulace extracelulární tekutiny v intersticiu v takovém množství, že umožňuje jejich rozpoznání při fyzikálním vyšetření. Výchozím stimulem pro tvorbu generalizovaných otoků je zřejmě pokles efektivního intravaskulárního volumu, který podmiňuje aktivaci homeostatických mechanizmů regulujících renální vylučování sodíku a vody s jejich následnou retencí. Pacient s edémy se odlišuje od zdravého jedince tím, že nereaguje adekvátně na expanzi extracelulárního volumu. Léčba generalizovaných edémů musí být především zaměřena na základní onemocnění, které je jejich příčinou. Tento postup však velmi často nepostačuje. Snížení příjmu sodíku je důležitým léčebným opatřením, avšak zřídka samo o sobě zabrání akumulaci extracelulární tekutiny. Většinou je třeba užít diuretik. V článku je stručně uveden přehled užití thiazidových diuretik, furosemidu, spironolaktonu a amiloridu. Léčba diuretiky je ve většině případů účinná, avšak je třeba monitorovat jejich účinek, protože při jejich nesprávném užití se může vyvinout řada velmi závažných komplikací.

Klíčová slova: edémy, poruchy metabolizmu sodíku, diuretika

Edema - pathogenesis and treatment

The article informs about current views of the pathogenesis and treatment of generalised edema. Edema is ordinarly defined as an abnormal accumulation of extravascular intersticial fluid of sufficient magnitude to be clinically detectable. The initiating event appers to be a decrease in the effective intravascular volume. One of several of the homeostatic efector mechanisms involved in the regulation of the sodium excretion are then activated, leading to the retention of sodium and water. What distingishes the edematous patient from the normal is that the usual renal homeostatic response to extracelular expansion does not occure. The ideal approach to the management of edema is correction of the underlying disease process, but unfortunately this objective more often than cannot be fully realised. Dietary restriction of sodium salts value in the control of extracellular volume expansion and in rare instances may be sufficient in itself to prevent the excessive accumulation of edema fluid and one must turn to natriuretic drugs. Use of thiazide diuretics, furosemide, spironolactone and amiloride is briefly presented as well as complications and limitations to the treatment with diuretic drugs.