Interní Med. 2008; 10(9): 392-396
Plicní hypertenze představuje heterogenní skupinu chorob charakterizovaných zvýšením středního tlaku v plicnici. Klinická klasifikace rozeznává plicní arteriální hypertenzi, plicní hypertenzi při srdečních onemocněních, plicní hypertenzi při respiračních onemocněních, chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi a plicní hypertenzi z jiných příčin. Cílem terapeutické intervence u plicní arteriální hypertenze je ovlivnění základních patofyziologickým mechanizmů (vazokonstrikce, remodelace a trombóza). O způsobu farmakoterapie rozhoduje test akutní plicní vazodilatace. Pouze nemocní s pozitivním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. Tato terapie se spolu s antikoagulační léčbou a léčbou srdečního selhání označuje jako léčba konvenční. V případě negativního testu je vedle chronické antikoagulační léčby indikována tzv. specifická farmakoterapie (prostanoidy, antagonisté endothelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5). V případě vyčerpání možností farmakoterapie padá v úvahu atriální septostomie a transplantace plic. V poslední době se ukazuje, že podobné farmakoterapeutické postupy mohou být účinné i v některých případech jiných forem chronické plicní hypertenze. U nemocných s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí je potenciálně kurativní metodou endarterektomie plicnice. V případě vyčerpání všech dostupných léčebných možností je v pokročilých stadiích onemocnění indikována transplantace plic. Vzhledem k závažné prognóze, náročné diagnostice a mnohdy komplikované léčbě je nutno péči o pacienty s plicní hypertenzí soustředit do specializovaných center.
Pulmonary hypertension is a heterogenous group of diseases characterized by increase of mean pulmonary arterial pressure. Clinical classification differentiates pulmonary arterial hypertension, pulmonary hypertension in cardiac diseases, pulmonary hypertension in respiratory diseases, chronic thromboembolic pulmonary hypertension and pulmonary hypertension from other causes. The goal of therapeutic intervention is to influence basic pathophysiological mechanisms (vasoconstriction, remodeling and thrombosis). The test of acute pulmonary vasodilatation is essential for decision about the pharmacological treatment. Only patients with a postive test are indicated for treatment with high doses of calcium channel blockers. This therapy with anticoagulation and treatment of heart failure is known as conventional. In case of a negative test besides chronic anticoagulation a specific therapy is indicated (prostanoids, endothelin receptor antagonists, phosphodiesterase 5 inhibitors). In case of exhaustion of pharmacological treatment options, an atrial septostomy and lung transplantation can be considered. Recently it has been shown that similar pharmacological strategies may be effective also in other forms of chronic pulmonary hypertension. In patients with chronic thromboembolic pulmonary hypertension a pulmonary artery endarterectomy is a potentially curable method. In case of exhaustion of all options in advanced cases a lung transplantation is indicated. Because of serious prognosis, sophisticated diagnostic and frequently a complicated therapy it is necessary to concentrate the care of patients with pulmonary hypertension to specialized centers.
Zveřejněno: 1. listopad 2008 Zobrazit citaci