Interní Med. 2009; 11(5): 221-223
Na akromegalii je třeba především myslet. Choroba se rozvíjí pomalu, plíživě, mění vzhled nemocného a tak není divu, že potvrzení
diagnózy předchází pravidelně dlouhé období reprezentující 10, ale také až 35 let. Autonomní a především nadbytečná sekrece růstového
hormonu (HGH) vyvolává řadu nežádoucích účinků, které nemocnému ztrpčují a prokazatelně zkracují život. Typické vzezření,
charakteristické pro akromegalii, či lokální, útlakové projevy makroadenomu jsou jen vnější manifestací nemoci. Medikamentózní
léčba, byť nákladná, vyhlídky nemocných výrazně zlepšila. Stala se významnou součástí komplexní léčby, v níž stále hraje základní roli
mikrochirurgie, kterou v indikovaných případech vhodně doplňuje aktinoterapie.
First of all, acromegaly needs to be borne in mind. The disease develops slowly, insidiously, changing the patient‘s appearance, so it is
no wonder that it typically may take a long time of ten, or sometimes as many as 35 years before the diagnosis is confirmed. The autonomous
and, in particular, excessive growth hormone secretion produces numerous adverse effects that complicate and demonstrably
shorten the patient‘s life. The typical appearance characteristic for acromegaly or the local compression signs due to macroadenoma
are merely an external manifestation of the disease. Even if costly, medication therapy has markedly improved the patients‘ prospects. It
has become a significant part of the complex treatment in which microsurgery still plays an essential role being properly supplemented
by actinotherapy where indicated.
Zveřejněno: 1. červen 2009 Zobrazit citaci