Interní Med. 2011; 13(1): 13-17

Léčba žilní tromboembolické nemoci u onkologických pacientů

MUDr.Jana Hirmerová, Ph.D.

II. interní klinika LF UK a FN Plzeň

Žilní tromboembolická nemoc (TEN) představuje důležitou příčinu morbidity a mortality u onkologických pacientů. Obecné principy léčby

tromboembolie, spočívající především v terapii antikoagulační, platí i zde, tato skupina nemocných má však specifická rizika. V iniciální

fázi léčby je obvykle použit nízkomolekulární heparin (low molecular weight heparin – LMWH), případně heparin nefrakcionovaný. Následná

dlouhodobá antikoagulační léčba bývá u neonkologických pacientů běžně prováděna warfarinem, u nemocných s malignitami

je však léčba warfarinem spojena s výrazně vyšším rizikem jak závažného krvácení, tak i recidivy TEN. Ze souhrnné analýzy klinických

studií u onkologických nemocných s TEN vyplývá, že LMWH v dlouhodobé léčbě významně redukuje riziko recidivy TEN ve srovnání

s warfarinem, přičemž rozdíl v krvácivých komplikacích je nesignifikantní. Vzhledem k těmto výsledkům doporučuje většina mezinárodních

odborných společností u onkolologických nemocných LMWH jak v iniciální, tak i v dlouhodobé léčbě TEN. Během prvního měsíce

jsou doporučeny plné dávky LMWH adjustované dle hmotnosti pacienta a poté je možno dávku zredukovat na 75–80 %. Délka podávání

LMWH by měla být minimálně 3–6 měsíců, případně déle, trvá-li aktivita nádoru nebo protinádorová léčba.

Klíčová slova: žilní tromboembolie, nádorové onemocnění, antikoagulační léčba, nízkomolekulární heparin

Zveřejněno: 14. leden 2011  Zobrazit citaci