Interní Med. 2011; 13(3): 117-118
V roce 1997 byl „doporučeným postupem“ definován nedostatek růstového hormonu v dospělosti jako samostatná klinická jednotka
(AGHD). Substituce růstového hormonu (HGH) postupně pronikla do běžné praxe jako terapeutický prostředek AGHD. S přibývajícími
zkušenostmi a délkou doby léčby AGHD vyvstala celá řada otázek, na které, jak se ukazuje, nelze zcela jednoznačně a beze zbytku odpovědět.
Není jasné, zda by všichni nemocní s AGHD měli být léčeni, jak velkou dávku by pacient měl dostávat a jak dlouho by měl být
pacient HGH ve skutečnosti substituován. Ani několikaletá zkušenost s užíváním HGH v klinické praxi nerozptýlila pochybnosti pramenící
z možných důsledků dlouhodobé substituce ve vztahu k předpokládané délce života jedince za předpokladu, že nemocnému bez
zjevných kontraindikací (aktivní zhoubná choroba, labilní úplavice cukrová) budeme závažný nedostatek HGH nahrazovat.
The 1997 Consensus Guidelines recognized adult growth hormone deficiency (AGHD) as a distinct clinical entity. Human growth hormone
(HGH) replacement has gradually been introduced in routine practice as a therapeutic tool for AGHD. With increasing experience
and length of treatment for AGHD, a number of issues have been raised which, as is becoming apparent, cannot be clearly addressed
and resolved. It is not clear whether all AGHD patients should be treated, how large a dose the patient should receive and how long the
patient should actually use HGH replacement. Even many years of experience with using HGH in clinical practice have failed to dispel
the doubt arising from the possible consequences of long-term replacement in terms of an individual’s life expectancy providing that
a patient without obvious contraindications (active malignant disease, brittle diabetes mellitus) receives replacement treatment due
to severe HGH deficiency.
Zveřejněno: 16. březen 2011 Zobrazit citaci