Interní Med. 2012; 14(1): 18-20
Kardiovaskulární autonomní neuropatie zahrnuje abnormality v kontrole srdeční frekvence a centrální a periferní vaskulární dynamiky.
Postihuje asi 17 % pacientů s diabetem 1. typu a 22 % diabetiků 2. typu podle metody použité k vyšetření. Diabetes mellitus vede k funkčním
a strukturálním změnám srdce i nezávisle na přítomnosti ischemické choroby srdeční a hypertenze. Nález systolické a diastolické
dysfunkce levé komory, myokardiální dilatace a hypertrofie levé komory bez přítomnosti makroangiopatie a hypertenze je označován
jako diabetická kardiomyopatie. Mezi příčiny patří metabolické změny, myokardiální fibróza, mikroangiopatie a kardiovaskulární autonomní
neuropatie, která vede k sympatické denervaci a alteraci myokardiální perfuze. Diagnóza diabetická kardiomyopatie ovlivňuje
významně prognózu pacienta s diabetem. K diagnostice je využívána echokardiografie i metody nukleární medicíny.
Cardiovascular autonomous neuropathy includes abnormalities in the control of cardiac frequency as well as in central and peripheral
vascular dynamics. It afflicts ca 17 % of type 1 diabetic patients and 22 % of type 2 diabetic patients, depending on the method used for
the examination. Diabetes mellitus leads to functional and structural changes of the myocardium, even independently of the presence
of ischemic disease and hypertension. The finding of systolic and diastolic dysfunctions of the left ventricle, myocardial dilatations and
hypertrophy without the presence of macroangiopathy is designated as diabetic cardiomyopathy. Among the causes are to be found
metabolic changes, myocardial fibrosis, microangiopathy as well as cardiovascular autonomous neuropathy, which lead to sympathetic
denervation and alteration of myocardial perfusion. The diagnosis of diabetic cardiomyopathy significantly affects the prognosis of
a diabetic patient. Echocardiography and nuclear medicine methods are used in the diagnostics.
Zveřejněno: 30. leden 2012 Zobrazit citaci