Enterální výživa v klinické praxi

Interní Med. 2012; 14(4): 152-156

Enterální výživa v klinické praxi

MUDr.Milan Dastych: Interní gastroenterologická klinika FN Brno

Enterální výživa (EV) je definována jako podávání bilancovaných roztoků do trávicího traktu popíjením nebo sondou. EV je indikována

v případě, že pacient není z jakéhokoliv důvodu schopen jíst a má funkční trávicí trakt. Kontraindikacemi podávání EV jsou náhlé příhody

břišní, krvácení do trávicího traktu, ileus, vysoké střevní píštěle a úplná ztráta funkce střeva (mukozitida, těžké enteritidy a kolitidy).

V současné době je k dispozici řada enterálních přípravků: s energetickou denzitou 0,6–2 kcal/ml, bez/s vlákninou, se zvýšeným obsahem

proteinů, obohacené o omega 3 mastné kyseliny, glutamin, arginin. Některé jsou orgánové specifické určené pro pacienty s renálním

a jaterním selháním. EV můžeme podávat sondou nebo popíjením (sipping). Pro vstup do trávicího traktu lze použít nazogastrickou

sondu, PEG, chirurgickou gastrostomii, nazojejunální sondu, perkutánní gastrojejunostomii, chirurgickou jejunostomii. Plná enterální

výživa musí být zahájena pozvolna (plná dávka dosažena v průběhu 4–5 dnů), pokud je zahájení rychlejší, pak bývá často špatně snášena.

Ke komplikacím spojeným s podáváním EV patří dekubitální vředy v místě tlaku sond, parastomální infekce, sinusitidy, průjem a aspirace

při nevhodném způsobu podávání EV. Nutriční a metabolické komplikace pozorujeme u EV zřídka (overfeeding syndrom, refeeding

syndrom, syndrom enterální výživy). Monitorace EV spočívá v pravidelném sledování hmotnosti, hodnocení tolerance zvolené dávky

EV a v provádění biochemických vyšetření dle klinického stavu pacienta, obvykle v týdenních intervalech. Vzhledem k nepřítomnosti

farmakologických nežádoucích účinků a jednoduchému způsobu provádění lze EV podávat bezpečně v domácích podmínkách. Enterální

výživa představuje účinný nástroj v boji s malnutricí jak v nemocniční, tak v ambulantní péči.

Klíčová slova: enterální výživa, malnutrice, nazojejunální sonda, PEG

Enteral nutrition in clinical practice

Enteral nutrition (EN) is defined as delivery of balanced solutions by sipping or tube into the gastrointestinal tract. EN is indicated

when the patient is unable to eat for any reason and has a functional gastrointestinal tract. Contraindications for administering EN are:

acute abdomen, gastrointestinal bleeding, ileus, high-output intestinal fistulae, and complete loss of bowel function (mucositis, severe

enteritis and colitis). Currently, a number of enteral formulas are available: with an energy density of 0.6–2.0 kcal/mL, with or without

fibre, with increased protein content, enriched with omega-3 fatty acids, glutamine, and arginine. Some are organ-specific intended for

patients with renal and hepatic failure. EN can be administered by using a tube or by sipping. The following can be used for entry into

the gastrointestinal tract: nasogastric tube, PEG, surgical gastrostomy, nasojejunal tube, percutaneous gastrojejunostomy, and surgical

jejunostomy. Total enteral nutrition must be initiated slowly (with a full dose achieved within 4–5 days); when initiated more rapidly,

it may often be poorly tolerated. Complications associated with administering EN include decubital ulcers at the site of tube pressure,

parastomal infections, sinusitides, diarrhoea, and aspiration in the case of an inappropriate method of EN administration. Nutritional

and metabolic complications are rarely encountered in EN (overfeeding syndrome, refeeding syndrome, enteral nutrition syndrome).

Monitoring of EN involves regular observation of weight, evaluation of dose tolerance of the selected EN, and performance of biochemical

tests according to the patient‘s clinical condition, usually at weekly intervals. Due to the absence of pharmacological adverse effects

and a simple method of delivery, EN can be administered safely in the home setting. Enteral nutrition is an effective tool in dealing

with malnutrition in both inpatient and outpatient care.

Keywords: enteral nutrition, malnutrition, nasojejunal tube, PEG

Zveřejněno: 23. duben 2012 Zobrazit citaci

Dastych M. Enterální výživa v klinické praxi. Interní Med. 2012;14(4):152-156.

Reference

Sobotka L, et al. Basics in clinical nutrition. Praha: Galén, 2004.
Zadák Z. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2002.
ESPEN Guidelines on Enteral Nutrition. Clinical Nutrition 2006: 25.
Loser Ch, et al. ESPEN guidelines on artificial enteral nutrition - Percutaneous endoscopic gastrostomy (PEG). Clinical Nutrition 2005; 24: 848-861. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...