Interní Med. 2012; 14(6-7): 257-260
S postupujícím stářím se mění i hormonální regulace vycházející z osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny. Výrazně klesají hladiny dehydroepiandrosteronu
(DHEA), zatímco celková sekrece kortizolu spíše stoupá. To vede k vzrůstu poměru kortizol/DHEA a k posunu od
anabolického stavu ke katabolickému, od podpory některých imunitních pochodů k jejich částečné inhibici a ke změnám neurosteroidní
aktivity v mozku. Utlumenou sekreční schopnost má adrenální z. glomerulosa a v průběhu stáří se mění i citlivost regulace sekrece
aldosteronu na různé podněty. Deficit DHEA ve vybraných omezených případech lze zlepšit podáváním DHEA, důsledky nadbytečné
sekrece aldosteronu lze korigovat anti-minerlokortikoidně působícími léčivy, jako je spirolakton, ACE-inhibitory nebo sartany. Selektivně
působící anti-glukokortikoid zatím neznáme.
In the course of aging the hormonal regulation originating in the axis hypothalamus-pituitary-adrenals is changed. The levels of dehydroepiandrosterone
(DHEA) decrease markedly, whereas cortisol secretion has tendency to increase. In such way the ratio cortisol/DHEA
increases followed by a shift from anabolism to catabolism, from support of immunity processes to their partial inhibition and to the
change of neurosteroid activity in the brain. Damped secretion activity is recorded also in adrenal z. glomerulosa and in the course of
aging the sensitivity of aldosterone secretion to various challenges is changed. Deficit of DHEA in some limited cases can be ameliorated
by supplementation with DHEA; the consequences of higher aldosterone secretion can be corrected by antimineralo-corticoid drugs as
spirolactone, ACE-inhibitors or sartanes. Selectively acting anti-mineralocorticoid is not for disposition until now.
Zveřejněno: 31. červenec 2012 Zobrazit citaci