Interní Med. 2015; 17(3): 154-155
Tromboembolická nemoc (TEN) je častou komplikací nádorového onemocnění a je významnou příčinou morbidity i mortality v paliativní
péči. Zároveň mají onkologičtí pacienti často zvýšené riziko krvácivých komplikací. Primární profylaxe je indikována u onkologických
pacientů v celkově dobrém klinickém stavu při akutní hospitalizaci, u hospicových pacientů s prognózou kratší než 3 měsíce nebyl její
přínos prokázán. Léčba symptomatické TEN je doporučena i u hospicových pacientů s výjimkou umírajících. Lékem volby jsou nízkomolekulární
hepariny (LMWH), které jsou účinnější a bezpečnější než warfarin. Konečné rozhodnutí o antikoagulační léčbě u konkrétního
pacienta v paliativní péči by mělo být vždy výsledkem pečlivého zvážení celkového zdravotního stavu, prognózy, individuálního přínosu
a rizik antikoagulace se zřetelem na přání poučeného pacienta.
Venous thromboembolism (VTE) is a frequent complication and an important source of morbidity and mortality in advanced cancer
patients in palliative care. These patients are often also at increased risk of bleeding. Primary prophylaxis of VTE is recommended for
hospitalized cancer patiens with a good performance status and those undergoing active oncologic therapy. There is no evidence of
benefit of prophylaxis for patients with life expectancy shorter than 3 months. Treatment of symptomatic VTE is recommended even
in patients with limited survival with the exception of those who are imminently dying. The first choise drug is low-molecular weight
heparin, which is safer and more efficient than coumarins. The final decision about anticoagulation therapy in a particular patient should
be the result of a careful consideration of performance status, life expectancy, individual risks and benefits and the preferences of well
informed patient.
Zveřejněno: 1. červen 2015 Zobrazit citaci