Interní Med. 2019; 21(1): 20-23 | DOI: 10.36290/int.2019.003
Diabetes mellitus patří mezi závažná metabolická onemocnění se stoupající incidencí, které může jednak vést k chronickému onemocnění ledvin a jednak jej řadíme k nejzávažnějším komplikacím u pacientů po transplantaci solidních orgánů. Výskyt potransplantačního diabetu (PTDM) je spojený s vyšším rizikem kardiovaskulárních komplikací a horší funkcí transplantovaných orgánů ovlivňující morbiditidu a mortalitu pacientů. Rizikové faktory dělíme na neovlivnitelné (věk, pohlaví, rasa, genetika) a ovlivnitelné (obezita, proteinurie, perioperační hyperglykemie, infekce, imunosupresivní terapie). Pre a po‑transplantační management poté může být upraven dle zmíněných rizikových faktorů, a tím můžeme redukovat vznik a dopad PTDM, což ovlivní dlouhodobou funkci graftu a celkový úspěch transplantace.
Diabetes mellitus is a very common metabolic disease with a rising incidence. I tis both leading cause of chronic renal disease and one of the most seriois complication in solid organ recipients. Post-transplant diabetes mellitus (PTDM) is associated with higher rate of cardiovascular complications and poor graft function affecting patients morbidity and mortality. Risk factors can be divided into non-modifiable (age, gender, race, genetic backround) and modifiable (obesity, proteinuria, perioperative proteinuria, infection, immunossuppressive drugs). Pre- and post-transplant management can be designed by the risk factors and therefore we could reduce the incidence and impact of PTDM.
Zveřejněno: 21. únor 2019 Zobrazit citaci