Interní Med. 2019; 21(1): 3
Interní Med. 2019; 21(1): 8-13 | DOI: 10.36290/int.2019.002
Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a asthma bronchiale (AB) jsou obě chronická zánětlivá onemocnění především průdušek, ale jsou to i značně heterogenní syndromy, které mohou koexistovat a vytvářet zvláštní fenotypy. V současnosti víme, že existuje zastřešující překryv CHOPN a astmatu, v anglosaské literatuře s označením asthma‑chronic obstructive pulmonary disease overlap (ACO). Je velkou snahou pneumologů najít nějaký univerzální návod, jak tento překryv pojmenovat, diagnostikovat a následně léčit. Mezi obstrukčními plicními nemocemi je jeho výskyt asi v 7–20 %. Nemocní mají často větší potíže, než je tomu u pacientů pouze s astmatem...
Interní Med. 2019; 21(1): 14-19 | DOI: 10.36290/int.2019.039
Terapie osteoporózy je různorodá, nicméně jejím základem je kromě fyzické aktivity dostačený přísun vápníku potravoua syntéza vitaminu D v pokožce po ozáření sluncem. Pokud množství těchto nutrientů není v potravě dostatečné, musí sesuplementovat medikamentózně. Druhou nejčastější léčebnou modalitou je léčba antiresorpční, zahrnující zejména bisfosfonáty,dále pak léčba osteoanabolická. Nověji je k dispozici i léčba biologická. Terapie by měla být dlouhodobá a je nutnáadherence a motivace pacienta k léčbě.
Interní Med. 2019; 21(1): 20-23 | DOI: 10.36290/int.2019.003
Diabetes mellitus patří mezi závažná metabolická onemocnění se stoupající incidencí, které může jednak vést k chronickému onemocnění ledvin a jednak jej řadíme k nejzávažnějším komplikacím u pacientů po transplantaci solidních orgánů. Výskyt potransplantačního diabetu (PTDM) je spojený s vyšším rizikem kardiovaskulárních komplikací a horší funkcí transplantovaných orgánů ovlivňující morbiditidu a mortalitu pacientů. Rizikové faktory dělíme na neovlivnitelné (věk, pohlaví, rasa, genetika) a ovlivnitelné (obezita, proteinurie, perioperační hyperglykemie, infekce, imunosupresivní terapie). Pre a po‑transplantační management poté může být upraven...
Interní Med. 2019; 21(1): 24-27 | DOI: 10.36290/int.2019.004
Po dlouhé roky byly antagonisté vitaminu K jedinými dostupnými perorálními antikoagulancii. Situace se ale změnila vstupemnových antikoagulancií. Antikoagulační efekt této nové skupiny je méně ovlivnitelný interakcemi s potravou a předepsanýmiléky a další volně dostupnou medikací. Nicméně možné lékové interakce je nutno zvažovat i při použití přímych orálních antikoagulancií(DOAC). V tomto přehledném článku uvádíme možné interakce.
Interní Med. 2019; 21(1): 28-31
Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje...
Interní Med. 2019; 21(1): 32-38
Arteriální hypertenze a dyslipidemie patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory aterosklerotických vaskulárních onemocnění. Většina hypertoniků potřebuje k dosažení cílových hodnot krevního tlaku kombinační léčbu. Zásadní novinkou aktuálně platných odborných doporučení je zahájení léčby arteriální hypertenze dvojkombinací antihypertenziv v jedné tabletě (fixní kombinace). Do kombinace první volby patří inhibitor ACE/sartan + blokátor kalciových kanálů nebo diuretikum. Vzhledem k tomu, že až 70 % hypertoniků trpí i dyslipidemií, je třeba uvažovat o přidání statinu do léčby u těchto osob dle výše jejich kardiovaskulárního (KV) rizika. Užití fixních kombinací...
Interní Med. 2019; 21(1): 40-46
Kardiovaskulární onemocnění (KVO) představují stále zásadní problém pro všechny země západní civilizace i pro země, které je svým ekonomickým rozvojem následují. I když vlastní léčba KVO doznala v posledních letech obrovských úspěchů, přeci jen nemenší (nebo dokonce ještě větší) význam má ovlivnění rizikových faktorů (RF). Mezi těmi pak hraje zásadní roli, jako primární cíl léčby, LDL-C. Základem léčby jsou samozřejmě nefarmakologická opatření s důrazem na změnu životního stylu. U vysokého procenta nemocných však musíme sáhnout k farmakologické léčbě. Jejím základním pilířem jsou statiny, v kombinační léčbě pak ke snížení LDL-C přidáváme ezetimib....
Interní Med. 2019; 21(1): 51-54 | DOI: 10.36290/int.2019.009
Rhabdomyolýza představuje závažnou komplikaci v průběhu fáze popáleninového šoku i akutní nemoci z popálení. Pokud není promptně diagnostikována a léčena, může způsobit ireverzibilní poškození zejména renálních funkcí. Ambivalentní postoj k terapii rhabdomyolýzy u pacientů s vysokonapěťovým elektrotraumatem způsobuje, že v mnoha otázkách této problematiky neexistuje jednoznačný konsensus. Účelem tohoto článku je poukázat na potenciální riziko rozvoje rhabdomyolýzy u vysoce specifické skupiny pacientů a také shrnout současný management terapie takto postižených pacientů. Diagnostiko‑terapeutický postup je také znázorněn v prezentované kazuistice.
Interní Med. 2019; 21(1): 62-66 | DOI: 10.36290/int.2019.011
Dulaglutid, injekčně podávané antidiabetikum, patří mezi dlouhodobě působící agonisty receptoru pro glukagon‑like peptid 1 (GLP-1). Při vyšších koncentracích glukózy po aplikaci dulaglutidu dochází k uvolnění inzulinu, dále dulaglutid potlačuje sekreci glukagonu, což vede ke snížení hepatální produkce glukózy. Jako všechny agonisté receptoru pro GLP-1 zpomaluje vyprazdňování žaludku. Dochází k ovlivnění jak lačné, tak postprandiální glykemie, HbA1c a hmotnosti. Prodloužený biologický poločas 4,7 dne umožňuje injekční aplikaci 1× týdně v kteroukoli denní dobu nezávisle na jídle. Ustálené stavy plazmatických koncentrací byly dosaženy mezi 2 až...
Interní Med. 2019; 21(1): 47-50
Je stále viac dôkazov z experimentálnych a epidemiologických štúdií poukazujúcich na to, že deficit D vitamínu môže byť príčinou zvýšenej chorobnosti, rakoviny a s ňou spojenej úmrtnosti. Deficit vitamínu D je veľmi rozšírený a väčšina populácie v Európe, hlavne v severnej časti trpí jeho nedostatkom. Sľubné poznatky o vitamíne D v prevencii a liečbe sú známe vyše 30 rokov. Významné výsledky s doplnením D3 sa dosiahli pri kolorektálnom karcinóme a karcinóme prsníka. V práci rozoberáme štúdie s vplyvom vitamínu D3 na rakovinu prostaty. Výsledky sú kontroverzné. Odporúčané dávky v rôznych prácach sú vrátane bezpečnostného limitu od 600 do 4 000 IU na...
Interní Med. 2019; 21(1): 55-60
Edém dolních končetin je častým problémem v klinické praxi. Může být projevem mnoha patofyziologických stavů, u nichžse objevuje řada faktorů ovlivňujících tlakovou rovnováhu mezi kapilárou a intersticiálním prostorem. Chronický edém dolníkončetiny může být spojen se systémovým onemocněním nebo může mít lokální příčinu omezenou pouze na dolní končetiny.V klinické praxi je důležitá diferenciace chronické žilní nedostatečnosti, hluboké žilní trombózy a lymfatického edému s edémyz jiných příčin. Tento článek se zaměřuje na rychlou orientaci v etiologii, diferenciální diagnostice a léčbě edému dolních končetin.