Interní Med. 2019; 21(3): 187-191 | DOI: 10.36290/int.2019.030
Trombofilie, tedy dispozice k trombóze (obvykle míněna jako dispozice k trombóze žilní), vzniká vychýlením hemostázy z rovnovážného stavu směrem protrombotickým. Jedná se o vrozené či získané poruchy s různou prevalencí a s různou závažností. Jejich obvyklým patogenetickým mechanismem je deficit přirozených inhibitorů koagulace, či naopak nadbytek koagulačních faktorů. Laboratorní testy k diagnostice trombofilních stavů jsou často ordinovány v rámci diferenciálně diagnostického pátrání po příčině idiopatické tromboembolické příhody. Testování trombofilií by však mělo být prováděno racionálně, jen u selektovaných pacientů, se znalostí správného načasování vyšetření a především až po pečlivé rozvaze o potenciálním praktickém přínosu vyšetření pro pacienta, případně pro jeho přímé příbuzné.
Thrombophilia, i.e. disposition to thrombosis (usually meant venous thrombosis) is caused by the shift of haemostatic balance towards a prothrombotic direction. These disorders are inherited or acquired and are associated with various degree of the risk. Their usual pathogenetic mechanism is the deficiency of natural inhibitors of coagulant factors or, conversely, the elevated level or activity of coagulant factors. Laboratory tests for the diagnostics of thrombophilia are often ordered as a part of differential diagnostic process in idiopathic venous thromboembolism. However, thrombophilia testing should be rational, ordered in selected patients only, with correct timing and, especially, only after careful consideration of potential practical benefit of testing for the patient and/or for his/her family members.
Zveřejněno: 30. červen 2019 Zobrazit citaci