Novinky v biologické léčbě bronchiálního astmatu

Interní Med. 2019; 21(5): 266-269

Novinky v biologické léčbě bronchiálního astmatu

MUDr. Beáta Hutyrová, Ph.D.: Oddělení alergologie a klinické imunologie, Fakultní nemocnice Olomouc; Ústav imunologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Bronchiální astma je heterogenní onemocnění s řadou různých fenotypů a endotypů, které vyžadují odlišný přístup k léčbě zejména u těžkých perzistujících forem refrakterních na standardní terapii. Těžké refrakterní astma představuje závažný zdravotní problém s vysokou morbiditou, mortalitou nemocných a značnou ekonomickou zátěží pro společnost. Významným pokrokem v terapii těžkého astmatu v posledních letech bylo zavedení biologické léčby cílené na alergické a nealergické eozinofilní astma. V běžné praxi jsou používány monoklonální protilátky proti imunoglobulinu E, interleukinu-5 a nejnověji se zavádí léčba blokující účinky interleukinu-4 a 13. Ostatní možnosti terapie jsou zatím ve fázi výzkumu, přičemž největším problémem zůstává léčba těžkého non‑eozinofilního astmatu.

Klíčová slova: těžké bronchiální astma, biologická léčba, anti‑IgE, anti‑IL-5, anti‑IL-4/IL-13

Advances in biological treatment for severe asthma

Bronchial asthma is a heterogeneous disease with a range of phenotypes and endotypes, which require a different therapeutic approach, especially in the case of severe forms of asthma that are refractory to standard therapy. Severe refractory asthma represents a serious problem with high morbidity and mortality of patients, and as a considerable health care burden. Introduction of biological therapy, which targets allergic and non-allergic eosinophilic asthma, represents a significant progress in the treatment of severe asthma. Monoclonal antibodies are already used in common practise against immunoglobulin E and interleukin-5, and more recently, monoclonal antibodies that target interleukin-4 and 13 have been introduced into the treatment of severe eosinophilic asthma. Other forms of biological therapy are in various stages of clinical development, whereas the treatment of severe non-eosinophilic asthma still remains the greatest therapeutic problem.