Interní Med. 2005; 7(10): 444-446
Solitární plazmocytomy jsou lokalizované maligní nádory vznikající lokální proliferací plazmocytů. Jsou relativně vzácné, tvoří asi 3–5 % všech zhoubných plazmocytárních onemocnění. Nejdůležitějším aspektem při vyšetřování solitárního plazmocytomu je jistá diagnóza skutečně solitární léze, protože léčebný postup je podstatně odlišný oproti generalizovanému onemocnění. Solitární extramedulární plazmocytom se chová zpravidla lokálně expanzivně, má ale malou tendenci ke generalizaci. Solitární extramedulární plazmocytomy se nacházejí v měkkých tkáních nasopharyngu, oropharyngu, tonzilách, nosní dutině a paranasálních sinusech, velmi vzácně v uzlinách, v podkoží, na pleuře nebo v testes. Po ložiskové radioterapii může být pacient vyléčen. Solitární kostní plazmocytom je častější než solitární extramedulární plazmocytom. Jeho prognóza je nejistá. Riziko přechodu solitárního kostního plazmocytomu do mnohočetného myelomu je podstatně vyšší než u solitárního extramedulárního plazmocytomu. Vždy je nutno bedlivým vyšetřením zjistit, zda jde jen o solitární kostní plazmocytom, nebo nerozpoznaný mnohočetný myelom. Solitární kostní plazmocytom má větší tendenci ke generalizaci než solitární extramedulární plazmocytom. Druh zvolené léčby závisí na klinických projevech. Prioritní léčebnou metodou je radioterapie, kurativní dávka 40–50 GY. Ozařované pole je o něco větší než původní velikost nádoru. Chirurgie nachází svoje místo u akutních zákroků na páteři při projevech útlaku míchy a při probatorní excizi. Chemoterapie je indikována tehdy, pokud přetrvává monoklonální imunoglobulin v séru nebo moči.
Solitary plasmacytomas are localized malignant tumors arising by local proliferation of plasma cell. They rare and amount to 3 to 5% of all malignant plasmacytoma disorders. The most important feature for the examination of solitary plasmacytoma is a sure diagnosis of the really solitary lesion, because its therapeutic modality differs from that of a generalized disease. Solitary extramedullary plasmacytoma usually displays a local expansive character but show a low tendency to generalization. Solitary extramedullary plasmacytoma occur in the nasopharynx, oropharynx, tonsils, nasal cavity and paranasal sinuses, very rarely in the nodes, subcutis, pleura and testis. Local radiotherapy may lead to a complete cure. Solitary plasmacytoma of bone is more frequent than solitary extramedullary plasmacytoma. Its prognosis is less favorable. There is a high risk of development from solitary plasmacytoma of bone into multiple myeloma in contrast to solitary extramedullary plasmacytoma. It should be examined carefully whether a case is solitary plasmocytoma of bone or multiple myeloma. Solitary plasmacytoma of bone frequently incline to generalization in contrast to solitary extramedullary plasmacytoma. Therapeutic modality depends on clinical manifestations. Treatment of choice is radiotherapy with curative dose of 40–50 GY. The irradiation site is larger that the original size of tumor. Surgery is indicated in case of acute spinal compresion or probatory extirpation of tumor. Chemotherapy is indicated if monoclonal immunoglobulin persists in the serum or urine.
Zveřejněno: 1. leden 2006 Zobrazit citaci