Světová zdravotnická organizace v roce 1966 definovala kvalitu jako souhrn výsledků dosažených v prevenci, diagnostice a léčbě, určených potřebami obyvatelstva na základě lékařských věd a praxe. Obecná definice potom říká, že kvalita péče je "dělat správné věci správným způsobem".

Existují tři dimenze kvality zdravotních služeb: kvalita z hlediska klienta, kvalita služeb z hlediska profesionálního a kvalita z hlediska řízení.

Vyhodnocování kvality zdravotní péče znamená měření a posuzování technických a interpersonálních aspektů péče. Donabedianovo schéma chápe kvalitu zdravotní péče ze tří hledisek: struktury (odborná kompetence, přiměřenost zařízení a vybavení, organizace péče a její zdroje), procesu (styk lékaře s pacientem, léčebné postupy a metody, ekonomické řízení a využití zdrojů) a výsledků péče (osobní, veřejná péče a spokojenost pacienta).

Zajištění kvality zdravotní péče je proces, který se skládá z definování kvality, určení indikátorů či kritérií struktury, procesu a výsledku péče, specifikace standardizovaných metod pro měření indikátorů a kritérií, institucionalizace a ustanovení programů zajištění kvality, monitorování činností, plánování a implementace intervencí k řešení problémů, vyhodnocení intervencí (Gladkij 2002).

Řízení kvality představuje nikdy nekončící cykly činností, cykly jejich monitorování a přijímání rozhodnutí za měnící se situace v důsledku změny vědeckých poznatků a rychlosti jejich možného uplatnění.

V České republice vznikla v roce 1998 Spojená akreditační komise (SAK) jako nezávislá organizace poskytovatelů zdravotní péče, jejími zakladateli se staly Asociace nemocnic ČR a Asociace českých a moravských nemocnic. Byla vydána vyhláška MZ ČR, která definovala 50 akreditačních standardů. V roce 2000 vláda ČR svým usnesením č. 458/2000 přijala Národní politiku podpory jakosti a na ministerstvu zdravotnictví vznikla Rada pro kvalitu ve zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2001 vyvinulo intenzivní snahu institucionalizovat zabezpečení programů a projektů kvality zdravotní péče. V rámci přípravy národního akreditačního systému ve zdravotnictví vytvořilo "Výbor pro akreditaci ve zdravotnictví". Předmětem činnosti výboru je koordinace dvou nezávislých akreditačních systémů - akreditace zdravotní péče a akreditace v oblasti posuzování shody výrobků a technických činností zabezpečovaná Českým institutem pro akreditaci (ČIA).

V roce 1995 byly u nás zavedeny ISO normy řady 9000, které se zabývají systémem řízení jakosti. Tyto normy pak byly v roce 2001 upraveny do současné platné podoby ISO normy 9000:2000. Některá ZZ započala s certifikací částí zařízení pomocí těchto norem.

Druhá krajská konference Kvalita zdravotní péče - teorie a praxe, kterou pořádala začátkem února Fakultní nemocnice Olomouc ve spolupráci s Lékařskou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a Olomouckým krajem, ukázala, že všechna zdravotnická zařízení přešla od slov k činům a že všechna zařízení se zabezpečením kvality péče zabývají (ISO certifikace, akreditace podle SAK). V přehledných přednáškách byly prezentovány programy, které se věnují hlavně komunikaci zdravotníků a pacientů, edukaci, sledování spokojenosti pacientů, správně vedené dokumentaci a nosokomiálním nákazám.

Evidence based medicine – tedy medicína založená na důkazech, lékařské doporučené postupy a jejich dodržování, ošetřovatelské standardy a příprava k akreditaci bude i součástí programu chystaných konferencí Interní medicína pro praxi a Medicína pro praxi, které pořádá společnost SOLEN ve spolupráci s odbornými subjekty. Pořadatelé tak prokazují, že si uvědomují závažnost implementace programů kvality a jejich kontinuálního vyhodnocování tak, aby docházelo k co možná nejmenšímu počtu pochybení a následně i stížností pacientů.