Interní Med. 2007; 9(1): 42-46
Diabetes mellitus 2. typu je charakterizován chronickou hyperglykemií. Diabetické komplikace jsou však i důsledkem kumulativního vlivu postprandiální hyperglykemie. Nové terapeutické strategie jsou odvozeny od nových patofyziologických poznatků. Abychom předešli jak progresivnímu selhávání sekrece inzulinu, tak diabetickým komplikacím, je doporučována k terapii hyperglykemie i razantnější, agresivnější strategie léčby. Probrány jsou obecné principy terapie, které nám slouží k dosažení náročnějších cílů léčby diabetu. Medikamentózní terapii zahajujeme u těch pacientů, u nichž nefarmakologická opatření nejsou dostatečná ke kompenzaci diabetu. Stručně je probrán modus účinku a klinické použití jednotlivých skupin perorálních antidiabetik, včetně antiobezitik. Snaha o agresivnější terapii DM2T vedla k různým možnostem kombinované terapie. Léčebné postupy při kombinaci PAD a inzulinu jsou probrány z hlediska současné klinické praxe a v závěru článku je podán algoritmus výběru přístupu k terapii diabetu 2. typu a význam korekce nadměrných glykemických odchylek po jídle. Stále větší důraz se klade na individualizaci léčebných cílů u každého nemocného.
Zveřejněno: 1. leden 2007 Zobrazit citaci