Interní Med. 2010; 12(3): 131-135
Alergická rinitida patří mezi nejčastěji diagnostikovaná alergická onemocnění v populaci. Její dřívější dělení na alergickou rinitidu sezónní
a celoroční je v současné době nahrazeno klasifikací dle intenzity, doby trvání příznaků a ovlivnění kvality života. Mezi alergeny dominují
pyly, plísně, součásti živočišných těl a živočišné produkty včetně roztočů, nejrůznější alergeny pracovního prostředí, potraviny a léky.
Etiopatogenetickým podkladem je IgE zprostředkovaná odpověď organizmu na opakovaný kontakt s alergenem, jehož výsledkem je
eozinofilní zánět. Základem terapie je proto jeho účinné tlumení, nejen pomocí symptomatické léčby, kterou představují především
antihistaminika a nazální kortikosteroidy, ale i snaha o léčbu kauzální, kterou představuje specifická alergenová imunoterapie.
Allergic rhinitis is the most common diagnose among atopic diseases in the population. Its previous classification on to seasonal allergic
rhinitis and perennial allergic rhinitis has been abandoned. Contemporary classification is based on intensity of symptoms, their
duration and an impact of quality of life. The most important allergens are pollen grains, moulds, mites, animal danders, occupational
allergens, food and drugs. Etiopathogenesis of allergic rhinitis is based on IgE – mediated response of organism onto frequent contact
with an allergen. Eosinophilic inflammation is then the final result of this activation. Suppression of the inflammation is the first-line task.
Symptomatic therapy represents mostly using of antihistamines and nasal corticosteroids. In indicating cases we use specific allergen
immunotherapy which is potentially a causal therapy.
Zveřejněno: 1. květen 2010 Zobrazit citaci