Interní Med. 2014; 16(4): 156-158
Hyperviskózní syndrom (HVS) z nekorpuskulárních příčin je klinicko-laboratorní syndrom, který vzniká v důsledku zvýšené viskozity
krve, v naprosté většině případů při nadměrných hladinách imunoglobulinů či při jejich změněných fyzikálně-chemických vlastnostech.
Projevy HVS jsou typické zejména pro nemocné s monoklonálními gamapatiemi – mnohočetným myelomem a Waldenströmovou makroglobulinemií,
ale bývají přítomny i u celé řady dalších onemocnění – kryoglobulinemií či systémových onemocněních pojiva. Přítomnost
klinických projevů spojených se sníženou perfúzí orgánů a laboratorní průkaz zvýšené viskozity plazmy představují klíčové aspekty pro
provedení plazmaferézy jako léčebné modality pro takto postižené nemocné.
Hyperviscosity syndrome (HVS) from non-corpuscular cause is a clinical and laboratory syndrome due to increased blood viscosity, mostly
caused by excessive levels or modified physical and chemical characteristics of serum immunoglobulins. Clinical features of HVS are typical
in patients with monoclonal gammopathies – multiple myeloma and Waldenström´s macroglobulinemia. They can be, however, found in
other conditions such as cryoglobulinemia or systemic connective tissue disorders. The presence of clinical manifestation accompanied
with decreased organ perfusion, and laboratory confirmation of increased viscosity are the major aspects supporting plasmapheresis
as supportive treatment modality in these patients.
Zveřejněno: 1. červen 2014 Zobrazit citaci