Interní Med. 2010; 12(1): 3
-
Interní Med. 2010; 12(1): 8-17
Léčba hypertenze není vždy jednoduchou záležitostí, optimální léčebnou strategii ovlivňuje řada faktorů: věk, přidružené choroby, výše krevního tlaku, současně podávané léky, spolupráce nemocného a řada dalších proměnných. Výběr nejvhodnějšího léku, který na jedné straně nejlépe přispěje ke zlepšení prognózy nemocného a na druhé bude dobře tolerován, pak závisí na odhalení a respektování těchto zákonitostí. Předložený souhrn ukazuje, jaké jsou současné názory na léčbu hypertenze u diabetiků, u nemocných s onemocněním ledvin, se srdečním selháním, s chlopenními vadami či u seniorů.
Interní Med. 2010; 12(1): 18-21
Nemocní s chronickým onemocněním ledvin (CKD) jsou ve zvýšené míře ohroženi nežádoucími účinky léků a lékovými interakcemi. Patofyziologické změny způsobené CKD ovlivňují řadu farmakokinetických vlastností léčiv. K nepříznivě změněným farmakokinetickým parametrům patří snížená glomerulární filtrace1 (GF) a změněná tubulární sekrece a reabsorbce. Před nasazením nového léku u nemocného s CKD se obecně doporučuje následující schéma: stanovení renálních funkcí (nejlépe clearance kreatininu), zjištění způsobu eliminace léčiva, výpočet iniciální a udržovací dávky léčiva, kontrola plazmatické hladiny a případně úprava dávkování. U léků eliminovaných...
Interní Med. 2010; 12(1): 22-25
Úspěšná léčba poruch metabolizmu lipidů je základním kamenem prevence kardiovaskulárních onemocnění. U vysoce rizikových pacientů, především u diabetiků s již přítomným kardiovaskulárním onemocněním, je agresivní režimová i farmakologická intervence zcela zásadní pro jejich další osud. Dosažení cílových hodnot krevních lipidů je tedy stále náročnější z hlediska režimových opatření i farmakologické léčby, kdy jsou podávány vyšší dávky hypolipemických léků a častěji užívána jejich kombinace, především statinů a fibrátů. Proto se i přes stále relativně malou četnost a závažnost budeme častěji setkávat s nežádoucími účinky hypolipemické léčby....
Interní Med. 2010; 12(1): 41-43
s anginou pectoris či projevy srdečního selhání. Není vzácné, že koronární revaskularizace již technicky není možná. Případ pacienta popisuje management invazivní diagnostiky a následné farmakoterapie infarktu myokardu. Farmakoterapie pacienta kombinuje léky prognostické, léky zlepšující kvalitu života ovlivněním symptomů, ale také léky ovlivňující metabolizmus ischemického myokardu.
Interní Med. 2010; 12(1): 44-46
Prevence trombotických příhod se v ortopedické chirurgii provádí v současné době nízkomolekulárními hepariny podávanými parenterálně s případným přechodem na orální léčbu warfarinem, jehož účinek je nutné laboratorně monitorovat. Nově jsou k dispozici orální antikoagulancia. Rivaroxaban je nový, orálně podávaný, přímý selektivní inhibitor koagulačního faktoru Xa. Jeho blokádou se zpomalí koagulační děj v celé kaskádě, neboť vzniká méně trombinu. Dávkování nevyžaduje laboratorní monitorování. V předložené práci jsou formou přehledu uvedeny výsledky studii fáze II a III, ve kterých byl rivaroxaban podáván v prevenci pooperační hluboké žilní trombózy...
Interní Med. 2010; 12(1): 26-32
Práce shrnuje současné poznatky z epidemiologie a etiologie karcinomu prsu, zdůrazňuje rizikové faktory sporadického i hereditárního karcinomu prsu. Popisuje histopatologické typy karcinomu prsu a podrobně se zabývá imunohistochemickou klasifikací. V práci jsou dále uvedeny diagnostické postupy, nezbytné pro stanovení stadia onemocnění. Uvedený terapeutický plán vychází z určené míry rizika onemocnění, které je stanoveno ze stadia onemocnění a z dalších prognostických a prediktivních faktorů, které práce vyjmenovává. V neposlední řadě je zdůrazněn význam prevence pro včasný záchyt karcinomu prsu.
Interní Med. 2010; 12(1): 33-35
Práce uvádí patogenezi, příznaky a klinické projevy neovaskulární formy věkem podmíněné makulární degenerace. Nejmodernějším trendem v její léčbě je kombinace verteporfinu a ranibizumabu, jejíž principy jsou rozebrány za pomoci literárních údajů a výsledky dokumentovány na vlastním souboru 82 očí 80 pacientů. Funkční i anatomické parametry se statisticky významně zlepšily. U 68 % z nich byla aktivita onemocnění pozastavena na 4 a více měsíců.
Interní Med. 2010; 12(1): 36-40
Lymfatický systém je součástí oběhového a imunitního systému. Selháním mízního systému vzniká lymfedém, je způsobený nerovnováhou mezi transportní kapacitou lymfatického systému a objemem vzniklé lymfy. Lymfedém je závažné, chronicky probíhající onemocnění. Postihuje zejména končetiny. Příčiny lymfedému jsou vrozené (primární) a získané (sekundární). Nejspolehlivější a nejobjektivnější diagnostickou metodou je třífázová radionuklidová lymfografie (lymfoscintigrafie). Léčba lymfedému je komplexní, zahrnuje manuální mízní drenáž, intermitentní přístrojovou pneumatickou kompresi, kompresivní vícevrstevné bandážování a rehabilitační cvičení s bandáží....
Interní Med. 2010; 12(1): 47-49
Svalové křeče dolních končetin jsou velmi častým symptomem udávaným pacienty různého věku i pohlaví. Mohou se vyskytovat jak u zdravých mladých jedinců, tak u polymorbidních pacientů vyššího věku. Již z této široké škály pacientů vyplývá, že svalové křeče v dolních končetinách mají různé příčiny a podle nich se bude lišit i jejich diagnostika a léčba.
Interní Med. 2010; 12(1): 50
-