Interní Med. 2006; 8(5)
Jistě to taky znáte. Člověk něco napíše, pak to nechá nějakou dobu uležet, po čase, před odevzdáním do tisku napsané ještě jednou přehlédne - a pustí věc do světa. Ta začíná od tohoto okamžiku žít svým vlastním životem; pupeční šňůra, která ji spojovala s autorem, byla definitivně přestřižena.
Interní Med. 2006; 8(5): 214-218
Je podán přehled postupů v primární péči u vysoce rizikových nemocných a v sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění s rizikem vzniku či recidiv postižení srdečně-cévní soustavy. Kromě nefarmakologických postupů je zdůrazněna farmakologická léčba: inhibitory systému renin-angiotenzin – ACE inhibitory a sartany, betablokátory, antiagregační léčba kyselinou acetylosalicylovou s clopidogrelem a podání statinů.
Interní Med. 2006; 8(5): 219-222
Arteriální hypertenze je vzhledem k vysoké prevalenci ve vyspělých zemích stále aktuálním problémem. Je považována za jednu ze součástí metabolického syndromu a patří k nejzávažnějším rizikovým faktorům kardiovaskulární morbidity a mortality. V tomto článku se autoři pokoušejí o shrnutí postupů k léčbě arteriální hypertenze u diabetiků v souvislosti s výstupy provedených studií.
Interní Med. 2006; 8(5): 223-226
Metabolický syndrom se v posledních letech celosvětově stává závažným zdravotním problémem. Jeho hlavními složkami jsou inzulinová rezistence (často provázená poruchou glukózové tolerance nebo diabetem 2. typu), dyslipidemie, arteriální hypertenze a centrální (abdominální) obezita. Závažnost metabolického syndromu spočívá v tom, že se vyskytuje velmi často a velmi výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jedním z hlavních faktorů, které se na tomto zvýšení rizika podílejí, jsou dyslipidemie, především specifická dyslipidemie metabolického syndromu. Proto je léčba dyslipidemií důležitou součástí léčby pacientů s metabolickým syndromem. Z dostupných...
Interní Med. 2006; 8(5): 227-230
Chronické virové hepatitidy představují i začátkem 21. století závažný terapeutický problém. Pro léčbu chronické hepatitidy B máme v České republice k dispozici čtyři účinné preparáty – pegylovaný interferon alfa-2a, konvenční interferon alfa, lamivudin a adefovir dipivoxil. Ve Spojených státech je od března 2005 pro léčbu schválen i entecavir. Standardem léčby chronické hepatitidy C je zhruba 5 let kombinace pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu. Je velmi pravděpodobné, že tato situace se nebude měnit ještě několik let.
Interní Med. 2006; 8(5): 231-234
Současná terapie vředové nemoci žaludku a dvanáctníku spočívá v potlačení agresivních faktorů, mezi které patří např. žaludeční kyselina solná nebo infekce bakterií Helicobacter pylori, a v posílení obranných mechanizmů sliznice (integrita sliznice, prokrvení, sekrece hlenu apod.), což je významné např. při potlačení negativního vlivu některých léků na sliznici žaludeční a duodenální. Dieta je stále součástí léčby, avšak její význam značně poklesl, v praxi je preferována výrazná individualizace diety, ovšem s vyloučením obecně dráždivých složek potravy a doporučení zákazu kouřit. Mezi léky se supresivní aktivitou žaludeční sekrece patří blokátory receptorů...
Interní Med. 2006; 8(5): 235-239
Cystická fibróza je nejčastější letální autozomálně recesivní choroba v indoevropské populaci. Nejzávažnější patologické změny jsou lokalizovány v dýchacích cestách, plicích a pankreatu, ale postihuje i ostatní části gastrointestinálního systému, pohlavní žlázy, kůži a vzácně i srdce. Nejčastější příčinou smrti je poškození plic a kardiorespirační selhání. V minulosti se pacienti s cystickou fibrózou dožívali jen několika let života. Dnes se díky moderní léčbě průměrné dožití pohybuje okolo 35 let života. Velké naděje se vkládají do genové léčby.
Interní Med. 2006; 8(5): 240-243
Antifosfolipidový syndrom je klinicko-laboratorní jednotkou, u níž se předpokládá úloha antifosfolipidových protilátek ve vývoji trombózy a/nebo těhotenských komplikací. Autoři prezentují přehled mechanizmů, kterými tyto autoprotilátky potencují trombózu, předkládají nové konsenzuální prohlášení o revizi klasifikačních kritérií antifosfolipidového syndromu včetně širokého spektra klinických manifestací. Taktéž podávají výčet diagnostických a léčebných možností.
Interní Med. 2006; 8(5): 244-246
Cílem tohoto příspěvku je shrnout naše zkušenosti s chronoterapií v závislosti na chronobiologii dvou nejčastějších onemocnění, se kterými se v běžné revmatologické praxi setkáváme. Ze skupiny zánětlivých onemocnění se to týká revmatoidní artritidy a nezánětlivých pak deformační osteoartrózy. Ve sdělení je kladen zvláštní důraz na cílenou léčbu, a to jak celkovou (systémovou), tak i místní.
Interní Med. 2006; 8(5): 257
Ve dnech 29. – 30. 3. 2006 se uskutečnil první ročník kongresu Interní medicína pro praxi. Především ambulantní internisté se setkali v prostorách kongresového centra v Olomouci. Obsahová náplň akce byla zaměřena opravdu prakticky, proto byly téměř všechny přednášky doplněny zajímavými kazuistikami z prezentovaného oboru. Vlastní odbornou sekci měly i sestry a zájem z jejich strany byl skutečně velký. Program pro sestry byl volen tak, aby byl přínosem pro jejich každodenní praxi. Věnoval se psychoterapii v rámci působnosti sestry i komunikaci s pacientem, chybám při odběrech, správnému měření krevního tlaku nebo správné aplikaci léků. Akce se...
Interní Med. 2006; 8(5): 249-251
Osteoporóza byla jako nemoc definována WHO (Světovou zdravotnickou organizací) v 1993, od té doby je jí věnována intenzivní pozornost. Výrazným způsobem narůstá také incidence tyreopatií. Je známo, že hormony štítné žlázy významným způsobem zasahují do kostního metabolizmu a mohou svým vlivem být příčinou osteoporózy nebo přispívat k jejímu vzniku. Ve své práci jsme se zaměřily na ženy s tyreotoxikózou s cílem ověřit vliv nadměrné produkce hormonů štítné žlázy na parametry kostního metabolizmu. Skupinu žen s hypertyreózou jsme srovnávaly s kontrolní skupinou zdravých žen bez tyreopatie, v úvahu jsme braly i status menopauzy. V naší práci jsme v souhlasu...
Interní Med. 2006; 8(5): 247-248
Práce se zabývá otázkou, zda se lékař provádějící rituální obřízku nedostává do rozporu s principy lékařské etiky tím, že provádí výkon ne z důvodů léčebných, ale náboženských. Autoři předkládají argumenty, podle kterých tento lékař postupuje eticky.
Interní Med. 2006; 8(5): 252-256
V článku je popsán management prevence a ošetřování dekubitů od záchytu rizikových skupin pacientů dle známých klasifikací k účinné prevenci a léčbě. V prevenci je kladen důraz na materiálně technické zázemí a v léčbě na moderní metody vlhkého hojení. Součástí sdělení je citace postupu FN Olomouc „Převaz rány“. V závěru autorky apelují na nutnost systémového přístupu, spolupráci a angažovanost nejenom zařízení akutní, ale i následné péče a praktických lékařů.