Interní Med. 2006; 8(11): 471
Interní Med. 2006; 8(11): 476-480
Autor se zabývá přehledně problematikou diabetické neuropatie. Na základě klasifikace, klinických projevů a diagnostiky ukazuje možnosti terapie diabetické neuropatie. Tu tvoří jednak přístupy kauzální a jednak symptomatické.
Interní Med. 2006; 8(11): 482-484
Je podán přehled o nových doporučeních pro léčbu hypertenze BHS/NICE, jak byla publikována v červnu 2006. Na podkladě rozboru nových studií je uveden nový algoritmus farmakoterapie hypertenze, zdůrazněna úloha ACEi a BKK. Práce zdůvodňuje snížení významu betablokátorů ve farmakoterapii nekomplikované hypertenze.
Interní Med. 2006; 8(11): 485-488
Dnavá artritida, nejčastější zánětlivé kloubní onemocnění mužů středního věku, bývá mnohdy nesprávně diagnostikována i léčena. Termín dna označuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba depozit krystalů natriutrátů ve tkáních. V souhrnném článku je stručně zmíněna etiologie, patogeneze hyperurikemie a dny, diskutován je výskyt hyperurikemie v rámci metabolického syndromu X. Dna se klinicky projevuje jednak jako akutní dnavá artritida s klasickým klinickým obrazem, dále jako chronická tofózní dna, v oblasti ledvin jako akutní nebo chronická dnavá nefropatie. Základem diagnostiky dny je průkaz krystalů natrium...
Interní Med. 2006; 8(11): 489-492
Termínem NSA-gastropatie rozumíme poškození sliznice žaludku a orálního duodena nesteroidními antirevmatiky bez ohledu na to, zda je či není spojena s klinickou symptomatologií. V současné době jsou neselektivní nesteroidní antirevmatika vedoucí příčinou komplikovaného průběhu peptického vředu žaludku a duodena, s vysokou mortalitou, jež se pohybuje kolem 10 %. Většina pacientů nemá žádnou klinickou symptomatologii a prvními projevy NSA-gastropatie mohou být až závažné komplikace, jako je krvácení nebo perforace vředu. Ke snížení frekvence NSA-gastropatie a zlepšení výsledků léčby je nutný aktivní přístup, který spočívá v selekci rizikových skupin...
Interní Med. 2006; 8(11): 493-495
Teploty nejasného původu, v anglosaské literatuře FUO (fever of unknown origin – dále FUO, český ekvivalent není zaveden), jsou již z definice diagnostickým problémem pro všechny lékaře. Přetrvávající teploty, vyhovující definici FUO, jsou stresující situací pro obě strany, pacienta i lékaře. Lékař neobeznámený s touto problematikou často vystřídá řadu antibiotických skupin dříve, než se hlouběji zamyslí nad jiným možným antibiotiky neovlivnitelným původem onemocnění. Ze strany pacienta naopak vzniká dojem, že lékař, který v krátké době neumí onemocnění pojmenovat a nenasazuje žádnou léčbu, je nekompetentní.
Interní Med. 2006; 8(11): 496-498
Článek se zabývá diagnostikou, léčbou a možnými komplikacemi povrchní tromboflebitidy. Ačkoli je toto onemocnění často považované za banální, může se v ne zcela zanedbatelném procentu zkomplikovat hlubokou žilní trombózou, či dokonce plicní embolií. Je proto doporučováno provádět duplexní ultrasonografii k vyloučení postižení hlubokého žilního systému. Chybí důkazy podložená doporučení optimálního způsobu léčby, je možno volit chirurgický či konzervativní přístup. Kontroverzní je otázka použití antikoagulační léčby, většina autorů se shoduje na její indikaci, avšak není jasná doporučená dávka a délka podávání. Povrchní tromboflebitida může být projevem...
Interní Med. 2006; 8(11): 499-501
Renální insuficience se vyskytuje u nemocných s chronickým srdečním selháním častěji než u obecné populace a u nemocných se srdečním onemocněním a normální funkcí levé komory. Selhání ledvinných funkcí je také u pacientů se srdečním selháním významným rizikovým faktorem mortality. Koexistence srdečního selhání a renální insuficience má velmi špatnou prognózu. Někteří autoři označují toto spojení jako kardiorenální syndrom. Péče o nemocné se současnou srdeční a renální insuficiencí vyžaduje multidisciplinární přístup založený na spolupráci nefrologa a kardiologa. První výsledky specializované ambulance ukazují, že tento přístup založený na aplikaci...
Interní Med. 2006; 8(11): 502-504
V předloženém sdělení je podán souhrn informací o nejdůležitějších laboratorních metodách používaných k průkazu a kvantifikaci monoklonálních imunoglobulinů a jejich strukturních komponent v séru a v moči. Nově zavedené automatizované imunochemické metody umožňují s vysokou senzitivitou a specifitou kvantitativní hodnocení hladin volných lehkých řetězců imunoglobulinů v séru (s-VLŘ). Vyšetřování koncentrace VLŘ v séru, poměru kappa/lambda a jejich změn, významně rozšiřují současné spektrum standardních ukazatelů používaných v diagnostice a hodnocení výsledků léčby u jednotlivých typů monoklonálních gamapatií.
Interní Med. 2006; 8(11): 511-512
Primární prevence kardiovaskulárních onemocnění je základem současné kardiologie. Na příkladu dvou pacientů ukazujeme nutnost cílené a aktivní prevence, zejména u osob se zjištěným vysokým rizikem. První kazuistika je věnována pacientce, která po zjištění vysokého rizika nebyla adekvátně léčena a zemřela náhle na akutní infarkt myokardu v šedesáti letech věku. Druhý čtyřicetiletý pacient se stanoveným vysokým rizikem se také adekvátně neléčil a po několikaletém symptomatickém období byla u něj pro bolesti na hrudi provedena koronarografie se závažným nálezem řešeným plastikou koronární cévy a implantací stentu.
Interní Med. 2006; 8(11): 513-514
Kazuistika popisuje průběh onemocnění pacienta s kumulací tří nežádoucích účinků amiodaronu. Na prvním místě to byl méně známý parkinsonský syndrom. Druhým nežádoucím účinkem byl bronchospazmus, který je také dosti vzácnou komplikací. Třetím nežádoucím účinkem bylo prodloužení QT intervalu, které je známým, ale někdy trochu opomíjeným nebezpečným důsledkem léčby amiodaronem. Kazuistika upozorňuje na rostoucí riziko výskytu nežádoucích účinků u nemocných v těžkém stavu a na význam znalosti i méně obvyklých nežádoucích účinků léčby.
Interní Med. 2006; 8(11): 506-510
Migréna je běžně se vyskytující epizodická bolest hlavy. Komplexní léčba zahrnuje léčbu akutní ataky, která má za cíl úlevu od bolesti, a profylaktickou léčbu, která má snížit frekvenci, intenzitu a trvání atak. V tomto článku jsou v přehledu uvedeny klinický obraz, patofyziologie a profylaktická léčba migrény. Mezi profylaktické léky patří betablokátory, blokátory kalciových kanálů, antiepileptika, antagonisté serotoninu, antidepresiva a další profylaktika.