Smysl života ve stáří

MUDr. Jiřina Ondrušová

Interní Med. 2010; 12(9): 399  

Nejnovější trendy ve farmakoterapii CHOPN

Latest trends in pharmacotherapy of COPD

MUDr.Norbert Pauk, Ph.D.

Interní Med. 2010; 12(9): 404-406  

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) se dnes stala léčitelnou nemocí, zůstává však velmi vážným celosvětovým problémem. Touto nemocí trpí asi 600 milionů lidí. V Evropě se pohybuje prevalence mezi 4–10 % u lidí nad 40 let věku. Jedná se však o onemocnění, které je velmi poddiagnostikované, reálně se předpokládá dvojnásobný počet nemocných, navíc se stále stoupající prevalencí, zejména u žen. Moderní farmakoterapie dokáže ovlivnit celou řadu parametrů, umožní nemocným kvalitnější život, zlepšuje symptomy, snižuje exacerbace a zdá se, že ovlivňuje pozitivně i mortalitu onemocnění.

Dráždivý tračník a funkční zácpa

The irritable colon and functional constipation

MUDr.Karel Hrubant

Interní Med. 2010; 12(9): 407-410  

Dráždivý tračník a funkční zácpa patří k nejčastěji se vyskytujícím funkčním poruchám trávicího traktu, které postihují značné procento populace rozvinutých zemí. V klinickém obraze dráždivého tračníku převládá bolest břicha a/nebo břišní diskomfort zmírňující se po defekaci a/nebo související se změnou formy či frekvence stolice. Hlavním symptomem funkční zácpy je trvale obtížné, málo časté vyprazdňování tuhé stolice, nezřídka spojené s pocitem neúplného vyprázdnění. Patogeneze obou onemocnění není přes extenzivní výzkum známa. Předpokládají se poruchy neurohumorální regulace funkce tračníku vznikající u geneticky disponovaných osob působením...

Chronické žilní onemocnění - současný pohled

News in diagnosis and therapy of chronic venous diseases

MUDr.Alena Broulíková, CSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 411-413  

Chronická žilní onemocnění dolních končetin patří k velmi častým zdravotním poruchám, které postihují převážnou část populace západní civilizace. Název „chronická žilní onemocnění“ zahrnuje všechny klinické odchylky (symptomy i příznaky) vyplývající z onemocnění žil dolních končetin. Jde o onemocnění chronicky v průběhu života progredující. Na jedné straně je možno sem zařadit z lékařského hlediska nevýznamné změny, jako jsou teleangiektázie a intradermální venektázie, a na druhé straně sem patří závažné projevy chronické žilní nedostatečnosti, které vedou ke změnám na kůži a v podkoží, s konečným stadiem žilního onemocnění, charakterizovaného...

Oxidační stres a jeho vztah ke komplikacím diabetu

Oxidative stress and its relationship to diabetes compliations

prof.MUDr.Jan Škrha, DrSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 414-418  

Oxidační stres při diabetu je v současné době považován za klíčovou příčinu rozvoje pozdních komplikací. Je současně spojujícím článkem mezi jednotlivými patogenetickými pochody, které se účastní rozvoje cévních změn. Hyperglykemie, která je hlavním vyvolavatelem vystupňovaného oxidačního stresu, vede zejména v kombinaci s dyslipoproteinemií k urychlené aterogeneze. V přehledu jsou uvedeny základní spojitosti mezi oxidačním stresem a mechanizmy vedoucími k postižení cévní stěny. Hlavním cílem je proto intenzivní léčba diabetu a přidružených rizikových faktorů, což pak následně může snížit úroveň oxidačního stresu a zpomalit vývoj cévních změn.

Chronický únavový syndrom

Chronic fatigue syndrome

RNDr.Petr Šíma, CSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 419-423  

Chronický únavový syndrom (CFS, z angl. Chronic Fatigue Syndrome) je multisystémové onemocnění provázené nespecifickými mnohonásobnými, často vágními symptomy neurčité etiologie. Protože postihuje více orgánů, projevuje se velice pestrými příznaky, od narušení vegetativních funkcí a svalové únavnosti, psychických a neurologických symptomů v důsledku rozkolísání neurotransmiterových a hormonálních regulací, až po podstatné oslabení antiinfekční a protinádorové imunity.

Fixní kombinace inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu v praxi

Angiotensin-converting enzyme inhibitors and the fixed drug combination in practice

MUDr.Filip Málek, Ph.D., MBA

Interní Med. 2010; 12(9): 424-426  

Inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEI) mají široké indikační spektrum: používají se v léčbě arteriální hypertenze, v terapii nemocných se srdeční dysfunkcí po infarktu myokardu a v terapii chronického srdečního selhání. Výzkum ukázal širší možnosti použití těchto léků. Poznatky z klinických studií podporují význam ACEI v prevenci kardiovaskulárních příhod u pacientů s vysokým rizikem, v sekundární prevenci cévních mozkových příhod a v prevenci vaskulárních komplikací diabetes mellitus. Podle aktuálních doporučení pro léčbu arteriální hypertenze je výhodné zahajovat farmakoterapii středně závažné a závažné hypertenze dvoukombinací...

Nová antitrombotika a možnosti jejich uplatnění

Clinical use of the new antithrombotics

doc.MUDr.Petr Dulíček, Ph.D.

Interní Med. 2010; 12(9): 427-430  

Venózní tromboembolizmus je významným zdravotnickým a sociálně-ekonomickým problémem. Je však velkou výzvou, protože lze správnou prevencí tomuto onemocnění předcházet. Po mnoho let byl v prevenci lékem volby nefrakcionovaný heparin, v posledních 20 letech pak zejména heparin nízkomolekulární. Nicméně nyní se dostávají do praxe nová antitrombotika. Jedná se zejména o 2 léky, které mají jiné místo působení. Dabigatran etexilát je přímým inhibitorem trombinu, rivaroxaban je přímým inhibitorem F Xa. Ve článku se zabýváme současným stavem poznání těchto léků a možností jejich využití v klinické praxi.

Betablokátory v léčbě akutního srdečního selhání

Beta blockers in the treatment of acute heart failure

MUDr.Tomáš Janota, CSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 431-433  

Betablokátory mají řadu příznivých účinků. Zásadní je zpomalení srdeční frekvence a s tím související snížení metabolických nároků srdce, zlepšené plnění levé komory a zvýšení subendokardiálního prokrvení. Betablokátory také snižují arteriální tlak, mají antiarytmické vlastnosti a u nemocných se srdečním selháním při dlouhodobém užívání zvyšují ejekční frakci levé komory. Ke zlepšení funkce myokardu mohou vést i při akutním srdečním selhání. U nemocných s akutní dekompenzací chronického srdečního selhání je v současnosti již standardním postupem pokud možno ponechání chronické terapie betablokátorem. U nemocných s nově vzniklým těžším srdečním...

Inzuliny a nádorová onemocnění

Insulins and cancer

MUDr.Daniel Housa, Ph.D., MUDr.Jitka Housová, Ph.D.2, prof.MUDr.Štěpán Svačina, DrSc., MBA2, prof.MUDr.Martin Haluzík, DrSc.2

Interní Med. 2010; 12(9): 434-438  

Článek se zabývá vztahem inzulinu na rozvoj a progresi nádorových onemocnění a jeho molekulárně-biologickou podstatou se zaměřením na systém IGF. Současně článek zmiňuje horké téma vztahu inzulinu glargin k nádorovým onemocněním.

Refeeding syndrom - skrytá klinická hrozba

Refeeding syndrome - a latent clinic threat

MUDr.Jiří Plášek, MUDr.Vladimír Hrabovský, doc.MUDr.Arnošt Martínek, CSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 439-441  

Cílem práce je upozornit na kliniky stále poněkud opomíjený „refeeding syndrom“. Jedná se o soubor metabolických abnormalit, které vznikají jako důsledek obnovení příjmu živin u podvyživených nebo hladovějících pacientů. Jsou to změny, které se týkají zejména metabolizmu tuků a glukózy, projevují se rozvojem hypofosfatémie, hypomagnezémie, hypokalémie a retence vody i sodíku. Klinicky závažný je především rozvoj hypofosfatémie při rychlém poklesu plazmatické hladiny fosforu pod 0,5 mmol/l, nebo během pomalého poklesu pod 0,3 mmol/l. Typickými příznaky jsou: dezorientace, agresivita, kardiorespirační insuficience, hemolýza a leukocytární...

Časný adenokarcinom žaludku jako vedlejší nález při krvácení z jiného zdroje

Early gastric carcinoma

MUDr.Alice Bártková, MUDr.Martin Liberda, MUDr.Ondřej Urban, Ph.D.

Interní Med. 2010; 12(9): 448-449  

Článek stručně shrnuje problematiku časného karcinomu žaludku, jeho diagnostiku a možnosti endoskopické terapie. V kazuistice prezentujeme naši vlastní zkušenost s diagnostikou časného karcinomu žaludku u pacientky vyšetřované pro krvácení do horní části trávicí trubice a s následnou endoskopickou léčbou pomocí ESD.

Metformin v kombinaci s ostatními antidiabetiky

Metformin in combination with other antidiabetics

prof.MUDr.Jindřiška Perušičová, DrSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 454-457  

Metformin je ideálním perorálním antidiabetikem pro kombinaci se všemi hypoglykemizujícími léky – perorálními antidiabetiky, léky založenými na inkretinové bázi i inzulinem. Velmi příznivé vlivy metforminu v kombinaci potvrzuje i pět dostupných fixních kombinací metforminu s ostatními perorálními antidiabetiky v jedné tabletě.

Léčba ischemické cévní mozkové příhody

Treatment of ischemic stroke

doc.MUDr.Jiří Bauer, CSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 442-444  

Cévní mozková příhoda je emergentní stav, nemocní s příznaky iktu musí být urgentně hospitalizováni. Všichni pacienti by měli být léčeni v iktových centrech nebo v komplexních cerebrovaskulárních centrech. Základem péče je celková intenzivní terapie včetně intenzivní rehabilitace. Ostatní léčba je přísně individuální. Terapie ischemického iktu je zaměřena na léčbu rekanalizační, časnou léčbu preventivní, léčbu a prevenci sekundárního postižení mozku a léčbu chirurgickou.

Periferní paréza nervus facialis

Peripheral facial nerve palsy

prof.MUDr.Zdeněk Ambler, DrSc.

Interní Med. 2010; 12(9): 445-447  

Nervus facialis je VII. kraniální nerv. Jeho přesný název je n. intermediofacialis, vlastní větší část n. facialis je nerv motorický pro inervaci mimických svalů, menší n. intermedius je smíšený (senzitivní, senzorický a parasympatický). Při lézi n. VII. dochází ke stejnostranné paréze mimických svalů, kterou je nutno odlišit od centrální mimické parézy, kde je postižení jen dolní poloviny obličeje kontralaterálně. Nejčastější příčinou léze lícního nervu je Bellova obrna, zánětlivá mononeuritida. Mezi další příčiny patří zoster oticus, lymeská borelióza, posttraumatické léze při zlomeninách pyramidy, ale také otitidy, operace středního nebo...

Výživa v prevenci a v léčbě osteoporózy

Diet in osteoporosis

MUDr.Irena Kučerová

Interní Med. 2010; 12(9): 450-453  

Ve článku je podán přehled o vlivu výživy na kostní hmotu. Nejdůležitější roli hraje adekvátní příjem vápníku a D vitaminu spolu s fyzickou aktivitou, které ovlivňují hodnotu vrcholové kostní hmoty v mládí a ztráty kostní hmoty v pozdějším věku. Na kvalitě kosti se podílí i další minerální látky a stopové prvky. Předmětem diskuzí je protikladný vliv bílkovin na vápníkovou bilanci. Ke ztrátě kostní hmoty vede i proteinokalorická malnutrice ve stáří, která zvyšuje riziko pádů a zlomeniny krčku stehenní kosti.

Autodidaktický test 7/2010

Interní Med. 2010; 12(9): 458