Interní medicína pro praxi je úspěšná na cestě ke svým čtenářům

prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.

Interní Med. 2011; 13(4): 151  

Měnící se paradigma inzulinoterapie u diabetu 2. typu

The changing paradigm of insulin treatment in diabetes type 2

prof.MUDr.Jaroslav Rybka, DrSc.

Interní Med. 2011; 13(4): 154-158  

Terapie diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je především zaměřena na dysglykemii s cílem redukovat riziko mikro- a makrovaskulárních komplikací. Avšak ani žádné z nových antidiabetik není schopno samo o sobě zajistit účinnost v tom smyslu, aby bylo dosaženo trvale cílů terapie. Pokud se ani při zintenzivnění léčby nedaří dvoj- resp. trojkombinací antidiabetik dosáhnout dobré kompenzace diabetika 2. typu, neváháme a neodkládáme zahájení inzulinoterapie. Jsou probrány racionální absolutní i relativní indikace inzulinu u DM2T, stručně je probrána volba léčebné strategie substituční terapie inzulinem a schémata inzulinoterapie, podrobněji jsou zmíněny...

Preventivní účinky kyseliny listové

Preventive effects of folic acid

doc.MUDr.Miroslav Stránský

Interní Med. 2011; 13(4): 159-162  

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových...

Pacient s adrenokortikální insuficiencí v ordinaci internisty

Patient with adrenocortical insufficiency in internist’s office

prof.MUDr.Michal Kršek, CSc.

Interní Med. 2011; 13(4): 163-166  

Adrenokortikální insuficiencí (AI) nazýváme stav charakterizovaný sníženou sekrecí steroidních hormonů kůry nadledvin. Primární AI je charakterizovaná sníženou sekrecí všech steroidů kůry nadledvin, sekundární AI je charakterizovaná především sníženou sekrecí glukokortikoidů, zatímco sekrece mineralokortikoidů je z větší části zachovalá. Klinický obraz chronické AI sestává především z nespecifických příznaků, jakými jsou únavnost a slabost, ale může progredovat do těžších forem s hypotenzí, tachykardií, bolestmi břicha, hypoglykemií, hypokalemií, acidózou až šokovým stavem s ohrožením života. Je proto nutná časná a přesná diagnostika a správná...

Diferenciální diagnostika průjmu a možnosti léčby

Differential diagnosis and treatment of diarrhoea

prof.MUDr.Jiří Ehrmann, CSc.

Interní Med. 2011; 13(4): 167-170  

Článek se týká diferenciální diagnostiky a léčby průjmu a je určen zejména pro internisty a gastroenterology. Průjem lze klasifikovat podle různých hledisek. Podle délky trvání na akutní nebo chronický, podle příčiny na infekční, zánětlivý neinfekční, metabolický, endokrinní, funkční a další. V článku jsou průjmy děleny podle patogeneze na osmotické, sekreční, zánětlivé – exsudativní a mechanické. Nevýhodou této klasifikace je, že etiopatogeneze průjmů je často kombinovaná a zařazení do příslušné skupiny nelze vždy provést kategoricky. U jednotlivých chorob provázených příslušným typem průjmu je krátce zmíněna klinika, diagnostika a léčba.

Etiologie poruch vědomí na kardiologicky profilizovaném pracovišti

Etiology of conscience disorders at a profiled cardiology center

MUDr.Malvína Křivánková, MUDr.Vlastimil Doupal, Ph.D., MUDr.Jana Zapletalová

Interní Med. 2011; 13(4): 179-181  

možností léčby vasovagální synkopy ve smyslu podávání betalytik a pacientů bez léčby. Srovnávali jsme vlastní výsledky s obecnými údaji. Sledování probíhalo 2 roky, přičemž bylo přijato celkem 7507 pacientů. Poruchami vědomí trpělo 499 pacientů, tj. 6,5 % ze všech hospitalizovaných nemocných. Kardiální etiologie byla potvrzena ve 347 případech, nekardiální u 112 pacientů. U 40 nemocných se nepodařilo důvod poruch vědomí objasnit. Výskyt onemocnění byl u žen i mužů stejný s vrcholy ve 30. a 50. roce života. Nebyly shledány statisticky významné rozdíly v léčbě vasovagální synkopy. Etiologie synkop na I. interní klinice FN v Olomouci se neshoduje...

Specifická antimykotika a jejich použití u vybraných patologických stavů

Specific antifungals and their use in the therapy of selected diseases

PharmDr.Petr Horák

Interní Med. 2011; 13(4): 171-175  

Během posledních dekád narůstá incidence především systémových mykotických onemocnění. Souvisí to jak s rozvojem pandemie HIV/AIDS, tak i s rozvojem léčby řady onemocnění s postižením imunitního systému. Proto byla v posledních letech do praxe uvedena řada nových léčiv a lékových skupin, případně byly přehodnoceny způsoby aplikace a indikace u léčiv již dříve zavedených. Rovněž na poli léčby topických mykotických onemocnění došlo k zavedení nových postupů a také jim je věnován tento článek.

Trendy v hormonální antikoncepci

Trends in hormonal contraception

MUDr.Michael Fanta, Ph.D.

Interní Med. 2011; 13(4): 176-178  

I přes dostupné široké spektrum přípravků hormonální kontracepce (srovnatelně spolehlivých, bezpečných i tolerovaných) je stále snahou vyvíjet přípravky s dalšími příznivými vlastnostmi a nekontracepčními benefity. Po dosažení minimální dávky syntetické estrogenní složky (15 μg) etinylestradiolu, donedávna dominantní estrogenní složky, byla před nedávnem do kombinované hormonální antikoncepce (COC) uvedena alternativa v podobě přirozeného estradiolu, resp. estradiolvalerátu. Dosud limitující faktor, nedostatečná kontrola cyklu, byl překonán kombinací s novými gestageny. V gestagenní složce mají poslední gestageny již prakticky nulové negativní...

Jak je to s dávkováním diuretik v léčbě hypertenze?

On the dosage of diuretics in hypertension treatment

doc.MUDr.Jiří Špác, CSc., MUDr.Bohuslav Kianička

Interní Med. 2011; 13(4): 182-185  

Diuretika jsou jednou z nejdéle používaných základních lékových skupin v léčbě hypertenze, v klinické praxi jsou používána od r. 1957 a i v dnešní době pro svoji schopnost účinného snížení hodnot krevního tlaku. Jejich hlavní místo v léčbě hypertenze je použití v kombinaci s ostatními antihypertenzivy v nízkých dávkách. Zvyšování dávky thiazidových diuretik z pohledu léčby hypertenze není efektivní a nevede ke zvýšení účinku, ale naopak dochází ke zvýraznění vedlejších účinků. Minimalizace denní dávky diuretik a použití v kombinaci s lékovými skupinami, které snižují jejich negativní metabolický účinek, jsou jedny z hlavních přístupů ke snížení...

Autodidaktický test 4/2011

Interní Med. 2011; 13(4): 185-186