Interní Med. 2017; 19(2): 51
Interní Med. 2017; 19(2): 54-56 | DOI: 10.36290/int.2017.009
Diabetologie patří v posledních letech mezi nejdynamičtěji se rozvíjející lékařské obory. Přispívá k tomu zavádění jak nových léků, tak technologií do běžné klinické praxe. Výraznou proměnou prochází zejména léčba diabetu 2. typu, kde mezi nejmodernější medikamenty patří léky založené na inkretinech a inhibitory společného transportéru pro sodík a glukózu. Nové léky s sebou však přinesly i nový pohled na účinnost a bezpečnost léčby, stejně jako na cíle terapie. Mezi cíle léčby diabetu dnes nepatří jen zlepšení kompenzace diabetu – tedy snížení hladiny glykovaného hemoglobinu prevencí hyperglykemie preprandiálně a postprandiálně a tím snížení...
Interní Med. 2017; 19(2): 58-65 | DOI: 10.36290/int.2017.011
Pacienti s hypertenzí mají významně vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Snahou, která se nám daří jen omezeně, je snížit riziko dosažením cílových hodnot krevního tlaku. Kombinační léčba je považována za nejvýhodnější strategii při nedostatečné kontrole arteriální hypertenze. Jde především o dosažení adice/synergie terapeutického účinku dvou či více léčivých látek s odlišným mechanismem účinku při využití nižších dávek jednotlivých komponent. V léčbě hypertenze nemáme v posledních letech žádnou novou skupinu léků a monoterapií se nám daří dosáhnout cílových hodnot pouze u 30 % populace. Hlavní příčinou neúspěšné normalizace hodnot krevní...
Interní Med. 2017; 19(2): 66-71 | DOI: 10.36290/int.2017.012
Diabetes mellitus 2. typu je chronické a progresivní onemocnění, cílem léčby diabetu je prodloužení a zkvalitnění života. Léčba má být od počátku zjištění diagnózy účinná a bezpečná. Patofyziologickým podkladem pro vznik diabetes mellitus 2. typu je kombinace inzulinové rezistence a relativního a později i absolutního nedostatku sekrece inzulinu, což vyžaduje zahájení léčby inzulinem, která je dnes realizována pomocí širokého portfolia humánních inzulinů a především inzulinových analog, která lze bezpečně kombinovat s perorálními antidiabetiky či využívat i injekční léčby pomocí agonistů GLP-1 receptorů. Článek popisuje postup zavedení léčby inzulinem...
Interní Med. 2017; 19(2): 72-77 | DOI: 10.36290/int.2017.048
Článek přehledně pojednává o NAFLD a vztahu k mimojaterním onemocněním. Jde o širokou problematiku, která bude vyžadovat detailní došetření v dalších studiích, které by měly objasnit, zda jde o koincidenci nebo příčinnou souvislost. Silné důkazy pro takový vztah jsou u chorob kardiovaskulárních a T2DM. Hypoteticky se o takovém vztahu uvažuje u chorob ledvin, kolorektálního karcinomu, u některých endokrinopatií, u syndromu spánkové apnoe, u osteoporózy, event. u dalších nemocí.
Interní Med. 2017; 19(2): 78-81 | DOI: 10.36290/int.2017.013
Alergenová imunoterapie (AIT) je jediný kauzální způsob dlouhodobé léčby pacientů s alergickou rhinokonjunktivitidou, alergickým astmatem nebo alergií na hmyzí bodnutí. Detailní mechanismy odpovědné za prospěšný efekt AIT jsou stále záležitostí výzkumu a odborných diskuzí. Tato léčba velmi pravděpodobně ovlivňuje T-regulační buňky, a tím přepíná alergen specifické B buňky směrem k produkci protilátek IgG4. Je prokázáno, že AIT potlačuje symptomy spojené se sezónní i celoroční alergickou rýmou a alergickým astmatem. Na rozdíl od farmakoterapie navozuje alergenovou toleranci, jejímž výsledkem je dlouhotrvající ústup příznaků přetrvávající až několik let...
Interní Med. 2017; 19(2): 82-84 | DOI: 10.36290/int.2017.014
Deficit alfa-1 antitrypsinu (AAT) je jednou z nejčastějších genetických poruch dospělého věku. Nejčastěji je spojena s časným vývojem CHOPN, případně jaterním poškozením. Tito pacienti onemocnění v mladším věku a mají díky rychlému poklesu plicních funkcí velmi špatnou prognózu. Augmentační léčba lidským AAT zpomaluje destrukci plicní tkáně a zlepšuje prognózu postižených jedinců.
Interní Med. 2017; 19(2): 85-87 | DOI: 10.36290/int.2017.015
Mezi celosvětově významné přenašeče infekčních nemocí patří klíště. Jednou z chorob přenášených klíšťaty je klíšťová encefalitida. Z epidemiologického hlediska patří Česká republika mezi země s nejvyšší incidencí tohoto onemocnění. Klinický průběh a závažnost choroby je variabilní – od asymptomatických či abortivních forem, po klasické projevy postižení nervové soustavy (meningitida, encefalitida, memingoencefalomyelitida) až po úmrtí. Riziko vzniku komplikací narůstá s věkem a následky nemoci mohou být i trvalé (postencefalitický syndrom, paretické komplikace). Kauzální terapie této infekce není stále dostupná, a tak jedinou možností je...
Interní Med. 2017; 19(2): 88-91
Idiopatická plicní fibróza (IPF) je progresivní a obvykle fatální forma idiopatické intersticiální pneumonie (IIP). V posledních letech se mění pohled na etiopatogenezi a léčbu IPF, proto včasná diagnostika má význam pro prognózu onemocnění. Součástí práce jsou dvě kazuistická sdělení pacientů s IPF a různým stadiem onemocnění.
Interní Med. 2017; 19(2): 93-95
Proteinurie není jen kardinálním symptomem primárních a sekundárních nefropatií, ale i samostatným patogenetickým faktorem progrese těchto onemocnění. Spolu s hodnotou sérového kreatininu, hodnocením erytrocytů v moči a sonografií ledvin patří kvalitativní a kvantitativní údaj o proteinurii k základním nefrologickým vyšetřením. Ke screeningu proteinurie se v běžné praxi užívá vyšetření testovacím proužkem – „dipstick“, tím však nelze odhalit malou albuminurii, Bence-Jonesovu proteinurii (volné lehké řetězce např. při mnohočetném myelomu) a známky tubulointersticiálních onemocnění. Pro přesnější vyhodnocení albuminurie, resp. proteinurie,...
Interní Med. 2017; 19(2): 97-98
Na začátku letošního roku se v České republice uskutečnilo několik odborných seminářů Infarkt myokardu v roce 2017 věnovaných problematice infarktu myokardu – možnostem zlepšení léčby a sekundární prevence. V krátkém přehledu přinášíme souhrn hlavních témat přednášek prof. MUDr. Aleše Linharta, DrSc., prof. MUDr. Lenky Špinarové, Ph.D., a prof. MUDr. Lubomíra Elbla, CSc., které zazněly na semináři 7. února 2017 v Brně.