Interní Med. 2017; 19(3): 103
Interní Med. 2017; 19(3): 106-108 | DOI: 10.36290/int.2017.020
Dyslipidemie (změněná hladina krevních tuků) patří v populaci vyspělých zemí k nejčastějším metabolickým onemocněním. V roce 2016 vydala Evropská kardiologická společnost (ESC) nová odborná doporučení pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění (KVO) v klinické praxi. V témže roce vyšlo také nové společné doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) a Evropské společnosti pro aterosklerózu (EAS) týkající se managementu dyslipidemií, kterému bude věnována pozornost v tomto článku. Nová doporučení upravila některá kritéria pro zařazování pacientů do jednotlivých skupin kardiovaskulárního (KV) rizika a také došlo ke změně v doporučeních pro...
Interní Med. 2017; 19(3): 110-115 | DOI: 10.36290/int.2017.021
V uplynulých 10 letech docházelo k postupnému vývoji v léčbě idiopatických střevních zánětů. Změny se týkaly všech stupňů známé léčebné pyramidy. Spočívají ve změně postavení chirurgické léčby, způsobu použití aminosalicylátů u ulcerózní kolitidy, léčbě preparáty s novou technologií uvolňování léčiva (MMX), optimalizaci léčby azathioprinem a v nové popularitě methotrexátu. V biologické léčbě byly zavedeny nové a zejména biosimilární anti-TNF preparáty. V současné době se objevují nové terapeutické možnosti léčby idiopatických střevních zánětů, které mají odlišný mechanismus účinku ve srovnání s inhibitory TNFα.
Interní Med. 2017; 19(3): 116-124 | DOI: 10.36290/int.2017.022
Atypický hemolyticko-uremický syndrom (aHUS) je relativně vzácnou příčinou trombotické mikroangiopatie (TMA) a představuje 5–10 % všech HUS. Jde o velmi vzácné a život ohrožující onemocnění se systémovými projevy, které, pokud je neléčené, má špatnou prognózou s vysokou morbiditou i mortalitou. Více než 40 % pacientů s aHUS je starších 18 let. Onemocnění je způsobeno alterací funkce některých složek komplementu, kdy dochází k trvalé aktivaci jeho alternativní cesty. Tyto odchylky mohou mít genetický původ, kdy v důsledku mutace v různých genech regulujících komplement dochází k poruše funkce těchto faktorů, nebo se mohou tvořit protilátky...
Interní Med. 2017; 19(3): 126-130 | DOI: 10.36290/int.2017.023
Tento článek se zaměřuje na popis změn a léčebné strategie stabilní CHOPN, jak je přinášejí nová doporučení Globální iniciativy pro chronickou obstrukční plicní nemoc (GOLD) 2017.
Interní Med. 2017; 19(3): 131-137 | DOI: 10.36290/int.2017.024
Hereditární angioedém je závažné a vzácné autozomální dominantně dědičné onemocnění, při kterém dochází k tvorbě nebolestivých, nesvědivých otoků podkoží a sliznic. Příčinou je genová mutace, která způsobuje absolutní či relativní nedostatek (afunkčního proteinu) C1 inhibitoru. V populaci se vyskytuje s frekvencí 1 : 50 000 až 1 : 10 000. V léčbě hereditárního angioedému se uplatňují 3 léčebné strategie, mezi které zahrnujeme dlouhodobou profylaxi, krátkodobou profylaxi a terapii akutního stavu. K dlouhodobé profylaxi jsou užívány v perorální formě inhibitory esteráz (kyselina tranexamová) či anabolické steroidy (atenuovaný androgen), u těžkých...
Interní Med. 2017; 19(3): 138-141
Alergická onemocnění jsou problémem současné medicíny. Nejde o pouhé projevy sezónní rýmy, s nimiž se do jisté míry setkal snad každý, ale také o závažné stavy, jako je anafylaktický šok a exacerbace bronchiálního astmatu. Nezanedbatelnou kapitolu tvoří problematika různých kožních projevů přecitlivělosti. Vždy však působí postiženému značné nepříjemnosti. Spolu s rostoucí incidencí těchto alergologických diagnóz pochopitelně stoupá i poptávka po jejich účinné léčbě. Za kauzální léčbu považujeme alergenovou imunoterapii (AIT). Ta však není indikována pro všechny pacienty a všechny alergologické diagnózy. Vyžaduje vysokou compliance ze strany nemocného,...
Interní Med. 2017; 19(3): 142-144 | DOI: 10.36290/int.2017.050
Současná antibiotické léčba je poznamenána rychle narůstající rezistencí mikroorganismů k antibiotikům. Kvalifikované odhady předpokládají, že v průběhu několika let může dojít k reálné krizi antimikrobní terapie, či dokonce k počátku postantibiotické éry. Vývoj nových antibiotik zdaleka nestačí adekvátně reagovat na měnící se epidemiologickou situaci, proto je snahou plně využít potenciál i starších přípravků. Zásadní ale je omezit nadměrnou spotřebu antibiotik a v indikovaných případech je podávat tak, aby byla minimalizována další rizika vzniku a šíření rezistence. Základní podmínkou uchování účinnosti antibiotik je znalost a respektování principů...
Interní Med. 2017; 19(3): 146-153
Dráždivý tračník je jedním z nejčastějších funkčních onemocnění trávicího traktu. Nejčastějšími symptomy jsou gastrointestinální dyskomfort, abdominální bolest, nadýmání a změna formy a/nebo četnosti stolice. Farmakoterapie tohoto onemocnění je doplňkem dietních a režimových opatření a je čistě symptomatická, mnohdy však přináší pacientům zásadní úlevu od obtíží. Tento článek je farmakologickým přehledem skupin léčiv používaných v terapii dráždivého tračníku. Představuje tedy mechanismy působení a zvláštnosti farmakokinetiky v současnosti používaných spasmolytik, laxativ, antidiarhoik, prokinetik, antibiotik a psychotropních léčiv používaných v léčbě...
Interní Med. 2017; 19(3): 170
Reakcia na článok Nosková P. Syndrom chronické pánevní bolesti (Interní med 2017; 19(1)).Převzato z: Urol praxi 2016; 17(3): 106–110
Interní Med. 2017; 19(3): 160-161 | DOI: 10.36290/int.2017.027
Péče o hypertoniky zahrnuje kromě snahy o snížení krevního tlaku také ovlivnění dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů. Jedním z nejčastějších je dyslipidemie. Tento článek ukazuje dvě kazuistiky, ve kterých byla pro léčbu použita fixní kombinace perindopril argininu + amlodipinu + atorvastatinu. Fixní lékové kombinace zlepšují adherenci k léčbě. Uvedené kazuistiky ukazují, že tuto fixní kombinaci lze použít u nemocných dosud neléčených i jako způsob, jak zefektivnit nebo zjednodušit dosud užívanou léčbu.
Interní Med. 2017; 19(3): 162-166 | DOI: 10.36290/int.2017.051
Idiopatická plicní fibróza (IPF) patří mezi nejobtížněji léčitelné a zároveň prognosticky nejzávažnější plicní onemocnění. Spolu s rozvojem nových léčebných možností se u IPF zvyšuje úsilí o časnou diagnózu této nemoci, a tím se čím dál více pacientů dostává k účinné antifibrotické léčbě. V praxi volíme u IPF pacientů s ohledem na stávající pravidla úhrady léčbu pirfenidonem (2 403 mg/den, tj. 3× 3 cps.) nebo nintedanibem (300 mg denně, tj. 2× 1 tbl.). Prezentujeme kazuistiku 69letého nemocného, u něhož byla diagnostikována IPF a následná antifibrotická terapie pirfenidonem vedla ke stabilizaci plicního postižení.
Interní Med. 2017; 19(3): 214-216 | DOI: 10.36290/int.2017.029
Jedná se o kazuistiku ženy sledované po dobu 18 let, a to od „nevinného“ začátku až po manifestaci non kompaktní kardiomyopatiese systolickou dysfunkcí, které předcházela pracovní diagnóza dilatační kardiomyopatie. Následný nepříznivý průběh chronickéhosrdečního selhání se daří při kombinované, hybridní léčbě ovlivnit efektivně po dobu 9 let přidáním ivabradinu.
Interní Med. 2017; 19(3): 217-219 | DOI: 10.36290/int.2017.053
Pagetův-Schrötterův syndrom (idiopatická trombóza horní končetiny, námahová trombóza ) je v povědomí lékařů méně známouklinickou jednotkou, postihující zpravidla mladé jedince s dramatickým průběhem a významnými dlouhodobými následky přinesprávném zaléčení. Cílem této práce je čtenáře seznámit s danou problematikou, diagnostickým a terapeutickým postupem.Součástí textu je kazuistika pacienta dokumentující výskyt tohoto syndromu v klinické praxi.
Interní Med. 2017; 19(3): 167-170 | DOI: 10.36290/int.2017.028
Fabryho choroba je dědičné onemocnění s multiorgánovým postižením. Specifická léčba doposud spočívala pouze v intravenózní náhradě chybějícího enzymu alfa-galaktosidázy A. V brzké době se na našem trhu objeví perorální léčba migalastatem. Lék je určen jen pro některé mutace s reziduální aktivitou enzymu, na který se lék naváže, enzym stabilizuje a usnadní jeho transport do lyzosomů. Výsledky klinických studií jsou příznivé a naznačují, že by lék mohl výrazně zvýšit kvalitu léčby vybraných pacientů s Fabryho chorobou.
Interní Med. 2017; 19(3): 154-159
Alemtuzumab je jedna z prvních monoklonálních protilátek určených k cílené protinádorové terapii. Od počátku tohoto milénia byl intenzivně studován v léčbě roztroušené sklerózy (RS) včetně toho, že se stal součástí přípravného režimu u autologní transplantace krvetvorných kmenových buněk u RS. Efekt alemtuzumabu v monoterapii byl prokázán v kontrolovaných klinických studiích u RR RS v první linii, ale také u těch forem, které byly rezistentní k předchozí terapii. Z těchto studií vyplynulo, že se po léčbě alemtuzumabem mohou vyskytnout sekundární autoimunitní onemocnění. Kromě relativně časté autoimunitní thyreoiditidy se u 0,8–2,8 % pacientů...
Interní Med. 2017; 19(3): 220-222