„Frailty“ - stařecká křehkost - aktuální problém na prahu 3. tisíciletí

Až do padesátých let 20. století umírali lidé předčasně. Za posledních sto roků se střední délka života téměř zdvojnásobila, což představuje jeden z největších úspěchů lidstva a vědy vůbec. Délka lidského života se nyní začíná přibližovat jeho biologické hranici. Pravděpodobnost dožití se vysokého věku přestává být výjimečným jevem, ale stává se naopak normální a masovou záležitostí. Jedním z hlavních rysů světové populace 20. století je absolutní i relativní růst počtu seniorů, a to v rozvinutých i rozvojových zemích. Běžným pojmem se stává pro populaci v postproduktivním věku označení 3. věk. Vedle toho se formuluje velmi zjevně v geriatrické medicíně i označení 4. věk pro období závislosti na dopomoci v každodenním životě (nad 80 nebo dokonce 85 roků), kdy do popředí začíná vystupovat právě disabilita spojená těsně se stařeckou multimorbiditou, a s tím spojená stařecká křehkost „frailty“. Křehkost je chápána jako riziko vzniku náhlého zhoršení stavu u velmi rizikových osob (nad 80 let, žijící osaměle nebo s handicapovaným partnerem, se závažným somatickým nebo duševním onemocněním). Koncept frailty se tedy alespoň mírně blíží dříve užívanému pojmu rizikového geronta. Důraz je přitom kladen na aktivní záchyt těchto jedinců, kteří převážně svoji křehkost nejsou schopni signalizovat.

doc. MUDr. Pavel Weber CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 47  

Postavení thiazolidindionů v léčbě diabetu 2. typu - 2007

The role of thiazolidindiones in the treatment of type 2 diabetes

prof. MUDr. Jaroslav Rybka DrSc

Interní Med. 2008; 10(2): 50-53  

Thiazolidindiony (TZD), glitazony ovlivňují významně metabolizmus sacharidů i rizikové faktory kardiovaskulární, ale dále působí příznivě i na rozvoj aterosklerotických změn u diabetika a mohou působit protektivně i na funkci pankreatických buněk. Indikace glitazonů jsou i nadále upřesňovány a zvláštní pozornost je věnována nepříznivým účinkům a poruše funkce jater, zvýšení hmotnosti, riziku kostních fraktur a retenci tekutin. Zvláště rozvedeny jsou závěry diskuze o možném zvýšeném riziku infarktu myokardu u rosiglitazonu a je upozorněno na možnost srdečního selhání při terapii glitazony. Zatím však není důvodu měnit místo TZD v algoritmu terapie PAD...

Biologická léčba kolorektálního karcinomu

Biological drugs in colorectal cancer treatment

Jindřich Fínek

Interní Med. 2008; 10(2): 54-57  

Kolorektální karcinom je druhou nejčastější příčinou úmrtí na nádory v Evropě. Pro rok 2006 byl odhadnut jeho podíl na 13 % všech nově diagnostikovaných nádorů (413 000 případů) na 20% podíl na úmrtí na nádory (335 000 úmrtí). Léčebná strategie kombinující  chemoterapii s biologickou léčbou prodlužuje přežití nemocných s pokročilým kolorektálním karcinomem.

Jaká je situace v léčbě hypertenze u pacientů s metabolickým syndromem?

What is the situation in the treatment of patients with hypertension and metabolic syndrome?

doc. MUDr. Miroslav Souček CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 58-61  

Kombinaci klinických a biochemických faktorů, která tvoří metabolický syndrom, je věnována značná pozornost z důvodů jeho vysoké a stále stoupající prevalence v celé populaci i jasné souvislosti syndromu se zvýšeným rizikem onemocnění srdce a cévních mozkových příhod. Prvořadým terapeutickým postupem je úprava životního stylu (změna stravy a fyzické aktivity), ovšem u řady pacientů jsou indikovány i další terapeutické postupy zahrnující farmakologické ovlivnění krevního tlaku, obezity, lipidů a glukózy. Základem léčby hypertenze je blokáda renin-angiotenzinové osy (ACEi, sartany), která často musí být kombinována s dalšími antihypertenzivy, především metabolicky...

Pacient s proteinurií, léčba

A patient with a proteinuria, the treatment

MUDr. Jiří Žabka CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 62-63  

V přehledovém článku jsou probrány jednotlivé typy proteinurie a jejich klinický význam. Je pojednáno o významu jednotlivých laboratorních metod stanovení proteinurie, probrána klinická praxe a adekvátní léčba.

Poruchy příjmu potravy ve stáří

Nutrition disturbances in elderly

prof. MUDr. Hana Kubešová CSc, doc. MUDr. Pavel Weber CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 64-68  

V úvodu článku jsou shrnuty faktory, které v průběhu procesu stárnutí negativně ovlivňují přijem potravy z hlediska kvalitativního i kvantitativního. Je zdůrazněn význam zastoupení proteinů ve stravě, role dentice a poruch polykání, pozornost je věnována problematice atrofické gastritidy a poškození žaludeční sliznice na podkladě abúzu analgetik-antirevmatik. Autoři připomínají jeden z faktorů daných zvyšujícím se věkem, a sice vliv změn prokrvení trávicího traktu při pokročilé ateroskleróze ve smyslu zhoršení absorpce a vývoje ischemické kolitidy, divertikulózy a poruch motility. Dále je v článku věnovaná pozornost vzájemnému vztahu příjmu energie,...

Současná antiagregační terapie v praxi

Contemporary antiplatelet treatment in clinical practice

doc. MUDr. Jiří Špác CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 69-73  

Antiagregační léčba zůstává jedním ze základních sekundárně preventivních léčebných opatření při léčbě komplikací aterosklerózy a musí navazovat na všechny další léčebná opatření. Cílem dalšího výzkumu je učinit tuto léčbu ještě účinnější s menším výskytem vedlejších účinků. Základním protidestičkovým lékem zůstává kyselina acetylsalicylová, která snižuje o čtvrtinu výskyt vážných cévních příhod u nemocných se symptomatickou aterosklerózou. Antagonisté receptorů pro ADP – clopidogrel a ticlopidin – jsou účinnější ve snížení rizika cévních příhod o dalších 10 % při zvýšení ekonomické náročnosti léčby. Kombinace kyseliny acetylsalicylové...

Domácí parenterální výživa

Home parenteral nutrition

MUDr. Eva Kotrlíková, MUDr. Jaromír Křemen

Interní Med. 2008; 10(2): 76-79  

Na jednotky intenzivní metabolické péče se z různých, převážně chirurgických pracovišť čím dál častěji dostávají pacienti odkázaní na dlouhodobou parenterální výživu. Jedná se o stavy, kdy nemůžeme zajistit adekvátní přísun výživy enterální cestou, nejčastěji pak o syndromy krátkého střeva a chronické poruchy pasáže. Podávání parenterální výživy u těchto pacientů bývá po stabilizaci stavu často jediným důvodem hospitalizace a upoutání na nemocniční lůžko by vedlo k jejich prakticky trvalé invalidizaci. Ideálním řešením pro tyto pacienty je tedy zajištění aplikace parenterální výživy v domácím prostředí, jež umožňuje těmto pacientům prakticky návrat...

Farmakoterapie poruch imunitního systému - tlumení nežádoucích reakcí

Pharmacotherapy of immunopathological reactions - suppression of adverse reactions

PharmDr. Petr Jílek CSc

Interní Med. 2008; 10(2): 80-83  

Nepřiměřené imunitní reakce vůči vnějším látkám se mohou manifestovat jako alergie, naopak neregulovaná reakce vůči vlastním strukturám se projevuje jako nemoc z autoimunity. K terapeutickému zvládnutí těchto nemocí je k dispozici řada léků, které působí na různých úrovních patologického procesu. Jde především o zásahy tlumící imunitní děje (včetně dějů potřebných) na úrovni komunikace mezi buňkami nebo v efektorové fázi imunopatologického děje. Perspektivní, dosud málo prověřené, jsou zásahy obnovující toleranci či ignoraci struktur, na něž imunita neadekvátně reaguje. Tlumení imunitních reakcí přináší riziko poškození protiinfekční a protinádorové...

Použití rituximabu v léčbě revmatických onemocnění

Rituximab in the treatment of rheumatic diseases

prof. MUDr. Jiří Vencovský DrSc

Interní Med. 2008; 10(2): 97-99  

Revmatoidní artritida (RA) a další zánětlivá systémová revmatická onemocnění jsou charakterizována hyperreaktivitou imunitního systému a nadprodukcí autoprotilátek. Rituximab je monoklonální protilátka proti CD20 molekule, která je přítomna na velké části B lymfocytů. Podání rituximabu do organizmu vede k depleci B lymfocytů z periferní krve. To je doprovázeno léčebným efektem a výrazným poklesem projevů zánětu. Nejpokročilejší jsou znalosti u revmatoidní artritidy, kde byl rituximab nedávno schválen do běžného použití. Je nejčastěji podáván současně s methotrexatem nemocným s RA, kteří měli nedostatečnou odpověď na léčbu alespoň jedním anti-TNF...

Karcinom prsu - aktuální problém

Breast cancer - an actual problem

MUDr. Josef Chovanec Ph.D, MUDr. Zuzana Dostálová Ph.D, MUDr. Jana Navrátilová

Interní Med. 2008; 10(2): 84-89  

Karcinom prsu je nejčastější zhoubný nádor žen se stále rostoucí incidencí, výraznou heterogenitou a multifaktoriální etiologií. Karcinom mammy patří do skupiny hormonálně dependentních nádorů s významnou rolí estrogenů. Zhruba 10 % zhoubných nádorů prsu se vyskytuje familiárně a na jejich vzniku se podílí genetická predispozice. Vznik tohoto nádoru může být ovlivněn výživou a životním stylem ženy. V současné době nejefektivnější metodou včasné detekce nádorů prsu je mamografie. Další spíše doplňkovou metodou je ultrasonografie. Při podezření na maligní lézi je nutné histopatologické vyšetření vzorku tkáně (core-cut, tru-cut biopsy). Léčebná...

Inkontinence moči z pohledu gynekologa

Urinary incontinence from the point of the view of gynaecologist

MUDr. Petr Dzvinčuk Ph.D, MUDr. Otakar Müller, MUDr. Eva Látalová

Interní Med. 2008; 10(2): 90-95  

Močová inkontinence patří k nejčastějším zdravotním problémům ženské populace. Přibližně 50 % žen trpí během svého života některým typem inkontinence. Není sice spojena s vysokou morbiditou nebo mortalitou, má však zásadní vliv na kvalitu života pacienta. Cílem tohoto článku je krátký přehled současného diagnostického a terapeutického přístupu a metod v léčbě inkontinence moči.

Kdy doporučit suplementaci jódem?

prof. MUDr. Václav Zamrazil DrSc

Interní Med. 2008; 10(2): 100  

Problematika dostatečného zásobení jódem je celosvětově stále živá. Tam, kde přívod jódu potravou (převážně prostřednictvím jodované jedlé soli) není dostatečný – odhaduje se, že v prostředí s nedostatkem jódu žije asi 2,0–2,2 miliardy lidí – je prvním nezbytným krokem zajistit celoplošně dostačující přívod jódu v přirozených zdrojích potravy obvykle jodováním jedlé soli.