Interní Med. 2010; 12(2): 55
-
Interní Med. 2010; 12(2): 60-62
V textu souhrnného článku je diskutována problematika recidivujících klinických projevů herpetických infekcí vyvolaných alfaherpetickými viry – tj. herpes simplex virem typ 1, herpes simplex virem typ 2 a varicella zoster virem. Důraz je položen na novinky v diagnostice těchto infekcí, kdy lze rutinně využít metody přímého průkazu, jako je imunohistochemický průkaz antigenů herpetických virů nebo případně detekce jejich deoxyribonukleové kyseliny pomocí polymerázové řetězové reakce. Současně je podán přehled terapeutických schémat využitelných pro léčbu recidivujících klinických projevů infekcí vyvolaných alfaherpetickými viry, která...
Interní Med. 2010; 12(2): 63-66
Přes všechny poznatky moderní medicíny a možnosti léčby jak v akutní, tak chronické fázi kardiovaskulárních chorob (KVO) zůstávají nemoci oběhového aparátu nejčastější příčinou úmrtí dospělých osob v naší republice. Na kardiovaskulární nemoci zemřela v roce 2008 prakticky polovina všech dospělých (49,8 %), z toho 23 532 mužů a 28 748 žen (1). Pokles úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy byl zaznamenán již od počátku 90. let minulého století, kdy došlo ke snížení celkově cca o 16 % (2). Tento příznivý trend ještě trvá, což pokládáme za nejdůležitější faktor, který umožnil pozitivní vývoj střední délky života (3). Chlapec narozený v roce 2008...
Interní Med. 2010; 12(2): 67-71
Zhoršení renálních funkcí vede k poruše metabolizmu kalcia, fosforu, nižší aktivitě calcitriolu, vzestupu parathormonu a FGF-23. Bez adekvátní léčby mohou tyto abnormality minerálového metabolizmu a endokrinní regulace zapříčinit změny v kostní struktuře (renální kostní choroba) a vznik extraoseálních kalcifikací. Tato systémová porucha je označována jako „minerálová a kostní porucha při chronickém onemocnění ledvin“ (Chronic Kidney Disease – Mineral and Bone Disorder, CKD-MBD) a je dávána do souvislosti s vyšší morbiditou a mortalitou pacientů s chronickým renálním onemocněním. Typ renální kostní choroby lze přesně určit...
Interní Med. 2010; 12(2): 72-76
Diabetes mellitus 2. typu je heterogenní onemocnění, v jehož léčbě je využívána řada terapeutických přístupů, včetně různé farmakoterapie. Největší bariérou ve snaze o dosažení normoglykemie se opakovaně ukázala být hypoglykemie. Cílem je tedy léčit pacienta léky, které povedou k normalizaci glykemie bez nebezpečí hypoglykemie. Proto je velmi povzbudivé, že nová farmaka k léčbě diabetu 2. typu vedou ke snižování glykemie s minimálním rizikem nebo i s úplnou absencí rizika hypoglykemie. Jedná se o léky, jejichž mechanizmus účinku je založen na ovlivnění inkretinového systému. Inkretiny jsou hormony produkované střevními buňkami, které vedou...
Interní Med. 2010; 12(2): 78-86
Tromboembolická nemoc (TEN) představuje častou komplikaci u pacientů se zhoubnými nádory, která bývá často nerozpoznána, ve svých důsledcích komplikuje protinádorovou léčbu a dále snižuje kvalitu života onkologicky nemocných. Samotný nádor pro své nositele představuje několikanásobně vyšší riziko rozvoje tromboembolické nemoci ve srovnání s běžnou populací, neméně významným faktorem je však i samotná protinádorová léčba. Identifikace rizikových faktorů, včasné rozpoznání rozvoje tromboembolické nemoci, efektivní profylaxe a léčba má proto značný dopad na morbiditu, kontinuitu podávání protinádorové léčby a v konečném důsledku i na celkové přežití.
Interní Med. 2010; 12(2): 87-91
Antikoagulační léčba warfarinem a dalšími deriváty dikumarolu vykazuje významnou interindividuální i intraindividuální variabilitu. Účinek a dávka závisí vedle vrozených dispozic každého jedince na řadě faktorů získaných. Mezi získanými faktory se spolu s klinickým stavem (souběžné choroby) na variabilitě účinku podílí především stravovací návyky a současně užívané léky či potravinové doplňky. V potravě hraje důležitou roli obsah vitaminu K, jehož příjem by měl být u osob užívajících kumarinové deriváty dle posledních doporučení co nejstabilnější. Současně je nutné vyvarovat se řady potravinových doplňků, které mohou tuto léčbu významně ovlivňovat...
Interní Med. 2010; 12(2): 92-97
Probiotika jsou definována jako živé mikroorganizmy, které jsou-li podávány v adekvátním množství, přispívají ke zlepšení zdravotního stavu hostitele. Jako probiotické kultury jsou obvykle používány bakterie, které přirozeně obývají lidský trávicí trakt. Nejpoužívanější jsou bakterie rodů Lactobacillus a Bifidobacterium. Příznivé účinky probiotických bakterií zahrnují tlumení alergií, imunostimulační účinky, prevenci kolorektálního karcinomu, zmírnění zácpy a prevenci a podpůrnou terapii zánětlivých střevních onemocnění a průjmů. Prebiotika jsou nestravitelné oligosacharidy, které stimulují růst a/nebo aktivitu určité bakterie nebo skupiny...
Interní Med. 2010; 12(2): 98-100
Velkobuněčná arteriitida je onemocnění ze skupiny primárních vaskulitid postihující predilekčně velké cévy odstupující z aortálního oblouku. Choroba postihuje častěji nemocné ve vyšších věkových skupinách, přičemž klinický průběh může být atypický a manifestovat se nespecifickými příznaky, jako jsou zvýšená teplota, váhový úbytek či atypické bolesti hlavy. K potvrzení onemocnění je vhodné užití nejnovějších diagnostických kritérií. Hlavním rizikem při opoždění včasné léčby je nevratná ztráta v důsledku zánětlivé obliterace retinální arterie. V terapii pak zůstávají metodou volby kortikosteroidy ve středních dávkách, alternativně lze při nedostatečném...
Interní Med. 2010; 12(2): 101-103
Inhalační alergeny běžně přítomné v ovzduší způsobují u senzibilizovaných osob obtíže charakteru alergické rinitidy, konjunktivitidy, bronchiálního astmatu či nespecifické obtíže. Mohou imitovat řadu jiných nozologických jednotek. Hlavními alergeny venkovního prostředí jsou pyly stromů, trav a obilnin a vzdušné plísně. Mezi spouštěče alergických onemocnění v prostředí budov řadíme zejména alergeny roztočů domácího prachu a alergeny domácích zvířat. Neléčená alergická rinitida může progredovat do bronchiálního astmatu či dalších komplikací. Při léčbě je nezbytná eliminace alergenu, pokud to lze, a v ideálním případě zavedení alergenové imunoterapie,...
Interní Med. 2010; 12(2): 104-108
Karcinoid je různě diferencovaný nádor, vycházející z buněk neuroendokrinního systému a představující více než polovinu neuroendokrinních tumorů. Vyskytuje se jako tumor nejisté biologické povahy nebo jako tumor s různým stupněm dediferenciace s metastatickým potenciálem. Primárně bývá nejčastěji lokalizován v zažívacím traktu včetně pankreatu, v plicích, méně často postihuje též ovaria či štítnou žlázu. Dlouho roste asymptomaticky, jindy působí potíže vyplývající z lokalizace tumoru. Charakteristický karcinoidový syndrom se vyskytuje pouze u 10 % nemocných, ale pokud je primární zdroj nadměrné produkce serotoninu lokalizován v tenkém střevě,...
Interní Med. 2010; 12(2): 109-110
Suicidální jednání představuje přímé ohrožení života a zdraví pacienta. Je nutná mezioborová spolupráce. Při hrozící sebevraždě nebo již proběhlém sebevražedném pokusu je indikované psychiatrické vyšetření, které diagnostikuje případnou duševní poruchu a navrhne terapeutický postup. Důležité je zhodnocení rizika opakování sebevražedného chování.
Interní Med. 2010; 12(2): 111-113
V článku jsou uvedeny nejčastější příčiny bolesti v oblasti orofaciální oblasti se zaměřením na bolest odontogenního původu. Vybrané diferenciálně diagnostické situace v žádném případě nejsou návodem lékařům, kdy a kterou diagnostickou a léčebnou metodu použít, a nekladou si za cíl předložit vyčerpávající výčet patologických stavů spojených s bolestmi promítajícími se do dutiny ústní. V souvislosti s hodnocením bolesti je diskutován zubní kaz a jeho komplikace, záněty parodontu a úrazy zubů. V závěru je uveden stručný přehled bolestí odontogenního původu dle časového faktoru, intenzity a vyvolávajícího podnětu.
Interní Med. 2010; 12(2): 114-116
Článek poskytuje lékařům cenné rady při statistickém zpracování dat v rámci jejich klinického výzkumu. Shrnuje nejčastější statistické chyby, kterých se může lékař dopustit při srovnání dvou léčebných postupů. Navrhuje také, co je možné zlepšit, pokud by se již samotná data od počátku klinického výzkumu sbírala správným způsobem.
Interní Med. 2010; 12(2): 118
-